EURO 2012 - Psojedy nabízí pomoc reprezentaci

04.06.2012 15:00

Vážení čtenáři, mistrovství Evropy ve fotbale se blíží a Psojedy se rozhodly k nebývale ušlechtilému kroku - české reprezentaci nabízí čtyři své nejlepší fotbalisty. Hlasujte i vy v nové anketě, který z nich by podle vás měl mít největší právo se mezi naše pohaslé hvězdičky dostat! Hráči jsou ochotní hrát bez nároku na honorář a s vlastní výbavou včetně dresů, které jim může v rekordním čase v případě potřeby dodat pan Nguyen Tran Du-long, mj. také obchodník textilem.

Po posledním přípravném zápase české fotbalové reprezentace před mistrovstvím Evropy 2012, ve kterém naši borci po velmi dobrém výkonu, kdy měli míč ve své moci a tvořili hru, slavně prohráli 1:2 s maďarskou reprezentací, zasedl v restauraci „U Sněhuláka“ neformální kroužek přátel kopané vedený místostarostou Stanislavem Zubatým. Za přítomnosti trenéra (a hostinského) Rudolfa Zimy, došla stolní společnost k názoru, že pouze remcat nestačí a ke zkvalitnění takového celonárodního klenotu, jakým český fotbal, nebo lépe řečeno kopaná bezesporu je, je třeba přistoupit zodpovědně a tvořivě – neptat se, co může reprezentace dát nám, ale co my můžeme dát reprezentaci. Porada skončila krátce po zavírací hodině s jednoznačným závěrem: místní fotbalový klub „STS Záboj Psojedy“ nabízí trenérovi Michalu Bílkovi pro reprezentační „áčko“ čtyři své nejlepší borce, kteří jsou týmu schopni dát nejen své ojedinělé fotbalové kvality, ale především ono pověstné srdíčko, které je na trávníku tolik důležité. V následujících řádcích přinášíme čtenářům krátké medailonky oněch čtyř mušketýrů, kteří by svými výkony měli dle mínění Stanislava Zubatého a jeho přátel vyztužit řady našeho národního celku.

Na post brankáře je nominován Petr Kukla, zvaný „Čech“. Tento zkušený osmačtyřicetiletý hráč je v občanském životě zaměstnán jako dřevorubec v místním polesí, kde proslul častým používáním tradičního ručního nářadí místo motorové pily. Podobně tradiční přístup k povinnostem má již léta také v bráně našeho mužstva - Petr Kukla nenosí brankářské rukavice, neboť na jeho obrovské dlaně jsou všechny malé, nehledě k tomu, že přes vrstvu mozolů necítí Kukla ani rány mokrým míčem nakopnutým z bezprostřední blízkosti bodlem. Jeho paže, vytahané prací s dvouruční sekyrou, pohodlně dosáhnou i do míst, kam ostatní brankáři volí efektní, leč často neefektivní skoky. Obranu diriguje Kukla především pomocí nesmírně vulgárních dvouslabičných slov spojovaných v krátké věty, které cedí přes rty pevně svírající cigaretu, kterých vykouří za zápas třicet až čtyřicet, aby zahnal nervozitu. V průběhu hry se občerstvuje lahvovými pivy, které má postaveny u obou tyčí, což ho při střelách do těchto míst motivuje k zvláště vydařeným zákrokům.

Jako obránce oslovil porotu nejvíce Josef Pecháček mladší, obecně zvaný „Joe“. Dvaatřicetiletý stoper a obecní playboy pracuje formálně jako zootechnik na rodinném statku, reálně je však v podstatě stále buď na nemocenské nebo na tréninku, přičemž obojí tráví vesměs ve výčepu místního hostince. Při hře je zastáncem zónové obrany, protože se při ní nejméně naběhá. Díky pravidelnému požíváním místní „Dvanáctky“ není Joe schopen uběhnout v kuse více než dvacet metrů, pouze v případě hřiště v Malých Čubkách, které je zbudováno ve svahu, je z kopce schopen i běhu delšího – výjimečně zde může dokonce podpořit i útok. Herní strategie „podkopnout a odkopnout“ mu zatím vynesla pověst jednoho z nejefektivnějších obránců 2. mikroregionální ligy a podivuhodnou sbírku červených karet nemající v okrese obdobu. Jeho slabinou je nepochybně něžné pohlaví, čehož zákeřně využívají soupeři, když umisťují své atraktivní fanynky k pomezní čáře na naší polovině tak, aby se s nimi Joe dal jako vždy do řeči a útočníci mohli tak snáze proniknout až před gólmana Kuklu.

Do záložní řady nabízíme trenéru Bílkovi Waltera Unterzeilera, tichého plavovlasého pětadvacátníka německé národnosti, doktorandského studenta přírodovědecké fakulty, obor matematika-fyzika. Nacionálním šovinistům vzkazujeme, že Walter chodil výhradně do českých škol a hovoří plynně česky, pouze během zápasu používá úsečné germanismy jako „verdammt nochmal“ nebo „scheisskerl“. Unterzeiler svědomitě plní úkoly svěřené trenérem Zimou, což je dáno několika faktory – přirozenou německou povahou, respektováním subordinace a autority a v neposlední řadě také tím, že Walter jako jeden z mála hráčů našeho celku při hře nepije ani nekouří. Mezi spoluhráči je Untezeiler relativně oblíben a to hlavně potom, co ustal se snahami vysvětlovat jim po zápase v hospodě svou teorii „tangenciální přihrávky po kolmici přepony pomyslného trojúhelníku“, kterou i velký sportovní teoretik Zubatý zhodnotil jako poněkud abstraktní a pro většinu našich hráčů obtížně stravitelnou. Walterovou slabinou je malá schopnost improvizace a z ní pramenící snaha hájit občas svou pozici v záloze i poté, co se již přes ní převalil útok soupeře a Unterzeiler by byl v dané chvíli užitečnější v obraně. Sousloví „bis zum letzten Mann“, které pro tyto situace používá, je sice ušlechtilé, leč pro vývoj utkání irelevantní.

Do útoku nelze jinak, než nabídnout Luďka Kolomazníka, čerstvě osmnáctiletého studenta střední zemědělské školy a nejlepšího fotbalistu, který v našem fotbale kdy působil. Luděk oplývá především (v kontextu 2. mikroregionální ligy ojedinělou) schopností kopnout do míče tak, aby tento, pokud je vystřelen směrem na bránu soupeře, se k této bráně nejen alespoň dokutálel, ale nezřídka i skončil za zády překvapeného brankáře. Zázračný útočník se tak po právu stal střelcem roku 2011 v kategorii „Sport“. Kromě toho je Kolomazník horlivým stoupencem moderních fotbalových trendů – jako vůbec první na okrese měl pánskou kabelku a jako první sportovec poskytl rozhovor life-stylovému magazínu, a to oběžníku kosmetického studia „Věra“ v Kurochodech. Jeho otec, bývalý řidič autobusu Karel Kolomazník, který po rozvodu žije s novou partnerkou v Rimini, jej pravidelně zásobuje pravým italským gelem na vlasy, což Luďkovi umožňuje vytvářet na hlavě takové účesové kreace, které nemají obdobu nejen v týmu (Kuklova pleš, Pecháčkova mastná metalová deka ani Unterzeilerův ježek nejsou účesy v pravém slova smyslu), ale ani v okrese. Do svých osmnáctin hrál Kolomazník s nalepovacím tetováním na obou předloktích, nyní doufá, že mu maminka konečně dovolí tetování opravdové. Paní Dagmar Kolomazníková drží však syna zkrátka a nezdá se pravděpodobné, že by mu něco podobného prošlo – pokud by se rozhodl na vlastní pěst, následoval by jako vždy trest domácího vězení, který rozhodně není v zájmu mužstva. (Starší rozhovor s Luďkem Kolomazníkem, který poskytl našemu webu, si můžete přečíst zde.)

Mužstvo psojedského "Záboje" netvoří pochopitelně pouze tito čtyři plejeři; do zápasů 2. mikroregionální ligy jich obyčejně nastupuje dalších pět až sedm, podle toho, jak se komu chce nebo jak kdo může. Tito hráči však do utkání přináší pouze to, že jsou na hřišti; sice nepopíráme, že se od jejich těl dokáže míč někdy užitečně odrazit a někteří z nich v ojedinělých záblescích fotbalovosti dokáží zdárně přihrát či šikovně upadnout, ale to je v zásadě vše. Sportovní fanoušci mohou oprávněně namítnout, že i takoví hráči by do našeho národního mužstva bez problémů zapadli, účelem psojedské nabídky však není stabilizace reprezentace, nýbrž její zkvalitnění - po pečlivé analýze videozáznamu jarních zápasů za pomoci propisovací tužky trenéra Zimy, kterou na obrazovce televize ve výčepu ukazoval důležité momenty, je Zubatého komise přesvědčena, že výše zmínění čtyři hráči představují maximum možného, co může "STS Záboj Psojedy" v tuto chvíli národnímu mužstvu nabídnout. Věříme, že trenéru Bílkovi pomůžete s výběrem prostřednictvím naší ankety i vy!