Rozhovor s agroturisty

10.04.2012 08:45

Vážení a mílí čtenáři, přinášíme Vám ekluzivní velký post-velikonoční rozhovor s prvními čtyřmi agroturisty, kteří strávili týden na farmě pana Miklóse Červeňáka. Věrni naší zásadě objektivního a nezkresleného zpravodajství, odmítli jsme farmářovy zajímavé nabídky přecházející místy až ve výhrůžky, a celý matertiál zveřejňujeme v celé jeho nahotě. O vyjádření jsme žádali i pana Červeňáka, ten však až na strohou sms "Toto je nie je reklama, to nezverejnuj!", nereagoval.

Co vás vlastně přivedlo na nápad, strávit dovolenou na farmě pana Červeňáka v duchu agroturistiky?

Kábrt: Tak my sledujeme moderní trendy, hledali jsem něco originálního a cool a našli jsme tohle.

Holeň: My jsme...Ano, miláčku? (tik v levém oku).

Holeň-Svižníková: My jsme na tom podobně, chtěli jsem především na čas opustit dusivý prostor velkoměsta a žít chvíli v plném souladu s přírodou v duchovním i fyzickém slova smyslu.

Housková: Ano, duchovní existencialita, to je totiž přesně to, co má život na venkově nabízet. Říkal nám to guru při seanci v našem komunitním centru na Smíchově. Tady nás navíc lákala etnicko-kulturní dimenze farmy – multikulturalismus je přece stavebním kamenem nové Evropy!

Jaký máte vztah k přírodě?

Housková: My přírodu doslova milujeme, díváme se v televizi na dokumenty o přírodě, podporujeme finančně pštrosa v pražské ZOO a dětem pořizujeme hračky výhradně z přírodních materiálů. A doma máme překrásného kocourka, pana Fredyho (ukazuje fotografii).

Kábrt: Ano, jen doplním přítelkyni, freedays trávíme často na trecích v Divoké Šárce a řeknu vám, po takovém výkonu v divočině chutná v tamním McDonaldu hned jinak, kolikrát pak v autě ani nezapnu bezpečnostní pás. Až mě ten můj poršák nadává...(smích)

Holeň: My přírodu...(tik v pravém oku).

Holeň-Svižníková:...také doslova milujeme. Koupili jsme si energeticky pasivní domek na venkově v Útěchově, a hned u bazénu si zasadili opravdový kanadský smrk. Sice uschnul, ale péče o něj byla nesmírně vzrušující! (divoce gestikuluje).

Co konkrétně jste od pobytu na farmě očekávali?

Holeň-Svižníková: No, má vize byla taková – ráno vstát, společně posnídat tradiční jídlo, třeba cereálie s mlékem, vyřídit si poštu a pomoci farmáři například plavit koně nebo stloukat máslo, odpoledne se projet na inlajnech a večer třeba do klubu...

Holeň: Ano, ano...(upírá vodnatý pohled na manželku).

Kábrt: U mě podobně, chtěl jsem ráno vstávat trochu dýl, pak si zajoggovat, pak celé dopoledne jezdit s kombajnem, což je skutečně mega stroj, no a odpoledne relaxovat s ipadem, mám v něm teď bytelný gamesky. Ta večerní posezení mě napadla také, ale možná bych upřednostnil tradiční útulnou hospůdku (úsměv).

Housková: Já chtěla sbírat bylinky a meditovat...(pláče)

Jaká byla realita? Začněme třeba ubytováním.

Kábrt: Když jsem to viděl, říkám si Oh my God! Čekal jsem alespoň studio, a ne sotva 20 metrů čtverečních se dvěma postelemi, skříní a stolkem...Bez wifi!

Housková: Já byla doslova v šoku! (třese se). Já jsem alergická na peří a oni tam měli peřiny! S peřím! (pláče, přítel ji utěšuje a přitom esemeskuje).

Holeň-Svižníková: Ano, bylo to skandální. Bydleli jsme podobně. Já miluji retrostyl, ale myslím si, že v dnešní době je nehorázností používat k vytápění kamna! Jak dlouho budeme ještě ničit planetu exhalacemi? (teatrálně rozhazuje rukama).

Holeň: To je na trestné (sic!) oznámení...(tik v levém oku)

Jak jste byli spokojeni se stravou? V souladu s agroturistickým trendem jste se stravovali zároveň s rodinou farmáře.

Kábrt: Disgusted! S rodinou? Pokaždé jiní lidé, žádní bodří venkované...Vždyť ani neměli kroje a u stolu se bavili o fotbale a výkupních cenách šrotu! K jídlu žádný výběr, prostě jedna polévka, jedno hlavní jídlo, jeden moučník a to ještě ne vždy! Pouze tři jídla denně, žádný snack! A žádné teplé večeře...(mračí se).

Holeň-Svižníková: Dost pochybuji o tom, že jídlo bylo v biokvalitě, jak nám farmář sliboval. Neviděla jsem jediný certifikát. A hygiena? Vždyť farmářka pekla chleba v sice tradiční, dřevem vytápěné peci, ale bez síťky na vlasech! Těch bakterií...A králíky zabíjeli přímo na dvoře před očima dětí i jiných králíků!

Housková: Já jsem vegetariánka a oni mi k první snídani přinesli chléb se slaninou...(otřásá se výbuchy pláče). Proboha, já měla takový hlad! Výpečky, ovar...(teatrálně se hroutí).

Holeň: To je na trestné oznámení...(tik v pravém koutku úst).

Pojďme k práci na farmě – splnily se vaše předpoklady? Jak jste se zapojili?

Holeň-Svižníková: My jsme se nezapojili, farmář si nás doslova zotročil! Neměli jsme na výběr. Museli jsme vstávat již v šest hodin, abychom mohli od sedmi vykonávat uloženou práci. Já měla například dojit mléko přímo z krav! Příšerné, nechutné...Nehygienické, ta nebohá zvířata stála doslova ve vlastních výkalech, které jsem musela odklízet a vozit na hromadu...ehm...dalších výkalů před chlévem. Žádala jsem alespoň roušku nebo savo...Od struků mám zničenou pokožku na rukách, asi s trvalými následky! Mléka jsem se pochopitelně po celý pobyt raději ani nedotkla, nejsem sebevrah! Bakterie musely být doslova všude! (divoce gestikuluje).

Kábrt: Hele, my jsme s Leošem měli orat pole se dvěma koni..koňmi...koněmi...Když jsem se ptal farmáře na ten kombajn, drze se mi vysmál, že v dubnu je mi kombajn k ničemu.

Holeň: To je na trestné oznámení...Naštěstí mám s koněmi, koňama...no, prostě zkušenosti. Jezdíme s manželkou....(tik v pravém oku).

Holeň-Svižníková:...ano, jezdíme dvakrát týdně u nás v Soběšicích na hodinovou vyjížďku. Leošovi to moc jde, jen ještě neumí cválat! (Hladí manžela po hlavě)

Kábrt: No hele, Leoš byl moje záchrana, já viděl koně akorát jako dítě v Chuchli, viď, a pak ty fiágry na Starým Městě, kterejma vozilo naše PR departement obchodní partnery. Jenže tihle koně byli fakt velicí a vypadali nebezpečně, takže jsme požadovali chrániče loktů, kolen, suspenzory a přilby. Červeňák nám půjčil akorát starou cyklistickou přilbu a ztvrdlé pracovní rukavice. Leoš teda dostal tu helmu a řídil koně a já odstraňoval na mez vyorané kameny. Jako první hodinku nás to docela bavilo, ale po pár dnech už ne. A to mám z fitka docela náházeno, viď (ukazuje odulý biceps s vytetovaným logem ODS).

Housková: Já, já, já...já měla vybírat vajíčka od slepic (vzlyká). Ale já jsem alergická na to peří! Ty slepice se na mě navíc tak divně dívaly, jakoby mě chtěly uhranout...(pláče).

Pan Červeňák Vám sliboval, že na farmě budou také domácí mazlíčci. Oblíbili jste si některého?

Kábrt: Tak já mám celkem rád bojová plemena psů, a než jsme si pořídili Fredyho, tak jsem měl dva bulteriéry, ale to, co má farmář na dvoře na řetězu, jsem ještě neviděl. Snad je to pes...Nevím. Měl jsem strach.

Holeň-Svižníková: Ano, když už pan inženýr zmínil řetěz – otřesné případy týrání byly zřejmé v podstatě všude. O výkalech ve chlévě jsem již hovořila, ale co teprve chov králíků! Každý z těch nebohých tvorů v dřevěné bedně, tak jeden metr čtvereční, drátěné pletivo místo dveří, tvrdý chléb, na králíkárně stažené kůže...Guantánamo? Osvětim, pane redaktore, Osvětim!!

Holeň: To je na trestné oznámení...(tik v pravém koutku úst).

Housková: (vzlyká) Já chtěla kočičku. Moc a moc se mi stýskalo po panu Fredovi...(ukazuje fotografii)...Byla tam jedna taková mourovatá. Párkrát jsem si ji pohladila a myslela si, že jsme se docela skamarádily. A víte co se stalo? (předstírá mdloby) Ona do postele schválně donesla zkrvaveného, brutálně zavražděného ptáčka...A já jsem alergická na peří. To by mi můj Fredoušek NIKDY neudělal!! (ukazuje fotografii a pláče)

Jak jste trávili volný čas?

Housková: Já jedla zyrtec a meditací hledala ztracenou rovnováhu. Bylinky ještě nerostou.  Ještěže si je mohu po návratu domů koupit v Hornbachu...Už se tam moc moc těším, tam je bezpečno (usmívá se přes slzy).

Holeň-Svižníková: Volný čas? Prosím vás, po obědě jsem musela dodělat to, co jsem nestihla dopoledne, jako otrok! Výkaly, sláma, bakterie a pořád dokola...A osobní hygiena? Víte, co je to koupelnový válec? Než rozděláte oheň, ohřejete vodu, je čas na večeři. A dělat si make-up, ošetřovat pleť nebo nehty při petrolejce? (hysterický smích).

Holeň: Já štípal pro manželku dřevo do koupelny – poranil jsem se, bolelo to! (ukazuje zafačovaný palec)...

Kábrt: Když nosíte půl dne kamení, neuděláte hele odpoledne vůbec nic. Bez wifi jste jako ve středověku. Prostě jsem usnul. Jednou bohužel přímo na ipadu – natekly mi do něj sliny a pak už nefungoval. A víte co hele – na celé farmě nebyl signál! Ten byl až na tom jejich Hadím vrchu. Půl hodina pěšky! Chtěl jsem tam zajet autem, viď, ale vjel jsem do zákazu a pokutovala mě jakási lesní stráž, to je něco jako strážníci v Praze, ale drsnější. A fakt neúplatný, to jsem ještě nežral! Vyhrožoval, že ještě jednou, a prostřelí mi gumy! Jak říkám, jako za Hitlera! (zatíná bezmocně pěsti).

Vyrazili jste si někam večer? Za kulturou nebo třeba i do té hospůdky?

Housková: Já se ven bála. Byla ještě dost zima a v té tmě pořád štěkali psi. Já se psů k smrti bojím, stejně jako Fredoušek (vzlyká a ukazuje fotografii).

Holeň-Svižníková: Prosím vás, kultura? Divadlo tu není, v letním kině promítali pořád nějaké oplzlé šovinistické westerny, žádná alternativní scéna, nic! Jediný klub tu mají ti jejich hasiči. Nejdřív mě tam nechtěli pustit a když jim Leoš pohrozil oznámením, tak zamkli, zhasli a dělali, že tam nejsou! A nějaké dámy tam přitom byly, to jsem viděla dobře!

Holeň: To je na trestné oznámení...(tik v levém oku).

Kábrt: Já teda zkusil tu hospůdku, viď. Nejdřív jsem dal na Červeňákovo doporučení, že mám jít k jakémusi sněhulákovi. No hrůza – pěšky to trvalo skoro dvacet minut, obsluhoval nás, Holeňovi prominou, jakýsi moravský buran, všichni mi tam říkali „pražáku“, musel jsem jim pořád ukazovat opencard a oni se smáli...A to pivo...No já nevím, pořádnému pivu, jako je třeba Heineken, Topvar nebo ten náš Bránik, se to tedy nepodobalo! Nikde žádná zábava, televize vypnutá, jukebox nikde. Jediný plus bylo, že tam byl signál, takže jsem si konečně sjel maily, mrkl na facebook, a v deset zavolal taxík – přeci nepošlapu půlhodinu do kopce. Sice trochu trvalo, než přijel, ale v půl dvanáctý jsem byl na pokoji. No a druhý den jsem objevil takovou malou útulnou stylovou hospůdku přímo u penzionu, „Bistro Zmije“– hele, dobrý nefiltrovaný pivo, originální prostředí, milí človíčkové. Šli jsme tam i s Domčou, ona se celkem vyzná ve vínech, dala si dvojku a říkala, že bylo vynikající. Koupili jsme toho do petky dva litry. Dokonce měli i burčák! Člověk se prostě musí na venkově umět orientovat, viď. (vychytrale se naparuje)

Jaké jsou vaše další plány?

Housková: Já, já, upusinkuju Fredouška a potom se konečně pořádně najím – tofu, klíčky, špalda, pohanka – mňam (infantilně se hihňá).

Kábrt: Musím k fyzioterapeutovi, pobolívají mě ruce, záda a nohy, cítím se unavenej, viď. Je  možný, že to jsou signály vážnějšího onemocnění – vygůglil jsem si, že to může souviset například s Parkinsonem nebo roztroušenou sklerózou. Nechci ale předjímat. No a musím dohnat spoustu práce, protože od té doby, co sejmuli Romeše (Janouška, pozn. red.) je firma v jednom kole. Takříkajíc zaplňujem vakuum, viď. (usmívá se a mrká levým okem).

Holeň: Já musím taky pracovat...(tik v nose, který krčí jako zajíc).

Holeň-Svižníková: Ano, Leoš pracuje na návrhu vyhlášky, která by zakázala cyklistům vjezd na cyklostezku u nás do Bílovic. To přeci nejde, aby nás předjížděli a zvonili na nás, když se tam projíždíme na inlajnech! Já poslouchám ve sluchátkách hudbu, neslyším je, a oni mě vždycky k smrti vylekají! Leoš to určitě dotáhne do konce, s primátorem je jedna ruka a ten ho na výboru podrží (hladí manžela po ruce, ten se přiblble culí). Co se mé kariéry týče, čekají mě velké výzvy, mám se účastnit týdenního semináře v Marakéši. Tématem je „Kreativní řešení prodeje expirovaných komodit“. Doufám, že pro divizi „uzenin a mléčných výrobků“ na našich provozovnách přinesu nové dynamické podněty, jak akcelerovat tržby!