Ševelení 2012. Ohlédnutí za setkáním intelektuálů.

22.05.2012 12:17

Přinášíme obsáhlou reportáž z tradičního setkání umělců a intelektuálů "Ševelení 2012", které se konalo v příbytku Zena Závojného (roz. Jindřich Myšák) a jeho družky Irmy (roz. Marika Červeňáková) v areálu bývalé obecní rasovny. Akce se konala pod záštitou jak obou hostitelů, tak také bylinkářky Boženy Sekaninové z Dolního Drnu a místního SDH, který si příležitosti této události odbyl pravidelné letní cvičení. Zdravice účastníkům zaslali největší myslitelé naší doby - sociolog Jan Keller, kancléř prezidenta republiky Petr Hájek a Oldřich Bartůněk, pracovník obecní knihovny v Kurochodech.

První účastníci akce se do místa konání začali sjíždět již ve čtvrtek odpoledne a někteří z nich se pěkně sjeli již první večer. Bylo pozoruhodné sledovat, jaké módní trendy v cestování momentálně panují v intelektuálně-umělecké obci. Zatímco street-artový umělec Václav X dorazil v tahači s návěsem, na kterém bylo složeno jeho nejnovější dílo „2012“, postmoderní básník Jáchym Petrklíč se svou ideovou družkou Prvosenkou, postindustriální performerkou, dorazili autobusem, přičemž cestou rozdávali konsternovaným cestujícím výtisky Petrklíčovy erotické tvorby, které Prvosenka v uličce autobusu v krátkých scénkách pantomimicky inscenovala. Autobusem měl s nimi původně cestovat také radikální konceptuální ekolog Igor „Čolek“ Míšný, ten byl však řidičem Daliborem Mrvkou záhy vyloučen z přepravy, protože mu „Čolek“ v nestřeženém okamžiku při jízdě z kopce vypnul zapalování, aby, jak vykřikoval ještě z příkopu, pomohl planetu ušetřit zbytečných exhalací, když to přeci může jet z kopce samo. Zbitý ekolog bohužel podcenil nástrahy přírody, z kvetoucí trávy se u něj vyvinula ošklivá alergická reakce, takže byl nakonec rád, když ho k večeru oteklého z příkopu vylovil pan Václav Pecháček a na valníku svého traktoru jej dopravil do rasovny.

Pátek byl ve znamení příjezdu systémové homofeministky Sabiny Suk a její registrované partnerky, multikulturně-multižánrové vokální interpretky Arafat 22, a to dopoledním autobusovým spojem; bohužel, nepěkný incident vyvolaly obě dámy již před samoobsluhou, kde slovně napadly dvaasedmdesátiletou paní Kolomazníkovou, které vyčetly, že nošením sukně a květovaného šátku na sebe přijímá atributy mužské sexuální otrokyně. Ohromenou důchodkyni promptně zásobovaly osvětovými letáky, které vyděšená stařenka slíbila do neděle prostudovat. Cestou k rasovně se obě feministky ještě zastavily před pomníkem obětí 1. světové války, u něhož pohoršeně konstatovaly, že mezi padlými jsou výhradně muži, a odsoudili fakt, že c. (a). k. armáda ve své zatuchlosti neimplementovala do odvodového systému pravidla genderové rovnosti.

Redakčním vozem dorazil nezávislý, částečně negramotný investigativní novinář Boleslav Mekta, proslulý rozkrytím organizované a zvláště vychytralé skupiny sběračů lesních plodů v okolí Rýmařova, který cestou přibral ještě nepopulárního herce Šimona Šamšulu, který se již řadu let snaží uchytit alespoň v některé z vedlejších rolí libovolně přiblblého seriálového dílka České televize (komerčními kanály jako správný intelektuál pohrdá), přičemž nedostatek talentu mu k tomu dává do budoucna relativně slušné šance. Prozatím si přivydělává jako komparzista v nízkorozpočtových pornofilmech nebo rolemi nadšeného voliče v předvolebních klipech politických stran.

Nesporným vrcholem prezentace účastníků byl příjezd, resp. příchod mladého dynamického filozofa Patrika Filouše, který již několik let programově pohrdá euroamerickou civilizací a do Psojed proto dorazil pěšky a naboso, oděn pouze do pytlovitého batikovaného roucha, vybaven chlebníkem a imitací tradiční poutnické hole z produkce známého patriarchy  postmoderního kýče Bořka Šípka. Jeho zkrvavená a zaschlým asfaltem pokrytá chodidla a hysterické výkřiky „ještě je čas zbavit se nadvlády fosilních paliv“ vzbudila nebývalý soucit v místních starousedlících, takže se pan Bedřich Myšák nabídl, že ho zbytek cesty doveze autem, na což se mu za odměnu dostalo spílání do vrahů, kapitalistů a benzínových otroků. Otřesený Myšák, který k „Ševelení“ dosud přistupoval s angažovanými sympatiemi, dal následně od celé akce ruce pryč, čímž došlo k pozoruhodnému programovému průniku s postojem starosty Pecháčka.

Program „Ševelení“ by se dal shrnout do tří neostře oddělených tematických okruhů. Prvním byla tzv. intelektuální diskuse, kterou drželo v obrátkách Závojného pampeliškové víno a oktany jí dodávaly produkty pěstírny tropických plodin pana Nguyen Tran Du-longa, nájemce objektů bývalého kravína, aplikované většinou účastníků rozličnými způsoby do nejrůznějších tělních otvorů. Témata diskuse byla nejen díky tomu tak hutná, že by pravděpodobně nesnesla transkripci na tak přízemní médium, jako je tato webová stránka. K utvoření mlhavého obrazu snad postačí, když zmíníme nejčastěji používaná slova: planeta, tangenciálně, občané, nicméně, societa, entita, pluralita (resp. prulalita v případě B. Mekty), kultura, paradigma, kumšt, výzva, empiricky, řešení, já, stochasticky, heuristicky a globálně.

Druhým tematickým okruhem byla prezentace uměleckých děl účastníků. Prim zde hrálo bezesporu odhalení monumentálního díla Václava X nazvaného prostě „2012“. Skulptura s dusaného železobetonu má podobu kvádru o straně 2012 mm a volně navazuje na předchozí díla tohoto perspektivního umělce „2010“ a „2011“. Jáchym Petrklíč představil svůj nejnovější opus jménem „Programový průnik“, tedy jakýsi soubor pornoveršů z prostředí pražského magistrátu – vybrané básně, například „Panenské ostrovy“ nebo „Mazánkův kolibřík“ pantomimicky ztvárnila Prvosenka, doprovázená Arafat 22 na jednostrunnou kytaru vlastní konstrukce. Hostitel setkání Zeno Závojný pak prezentoval několik svých posledních projektů, přičemž zvláště vyzdvihl svěží outdoorové dílko „Pastvina“ (2011, kombinovaná technika – kravské lejno na trávě, 10 x 10 m), živý zájem mezi přáteli vzbudil rovněž malířský diptych „Nic“ a „Nic 2“, tvořený dvěma prázdnými rámy o rozměrech 120 x 80 cm. Posledním uměleckým vystoupením byla dvaadvaceti aktová hra Šimona Šamšuly nazvaná „WS2012“ – neskutečně intelektuálně komplikované abstraktní drama pojednávající o Williamu Shakespearovi zakládajícímu si facebookový účet a bojujícímu proti nadvládě soukromých médií a tzv. tygřích zednářů. Hlavní roli ztvárnil sám autor hry, oděn pouze do potravinové fólie, ve vedlejší roli „ŽENY 37“ se vždy po 87 minutách střídala Irma Závojná s Patrikem Filoušem. Úloha hlavního padoucha připadla výtvarné koláži sestavené z portrétů George W. Bushe, Roalda Amundsena a Aleny Hanákové (t. č. ministryně kultury ČR), zavěšená na stěně bývalé stodoly.

Po nutné pauze určené k rekonvalescenci diváků i většiny účinkujících navázal na představení blok přednášek Boleslava Mekty („Novinář – strášce Pravdy“), Igora „Čolka“ Míšného („Za svět bez silnic do roku 2014“), Sabiny Suk („Lesba jako dovršení evoluce“) a Patrika Filouše („Patrik Filouš třicetiletý – zdravice k životnímu jubileu významného představitele světové filozofie“).

Třetím a patrně nejzásadnějším tematickým okruhem byla formulace tzv. „Psojedské výzvy 2012“, které se ujal Patrik Filouš a Boleslav Mekta ( jeho pravopisné chyby odstranila Prvosenka). Prvním bodem je výzva světovým vůdcům, aby zajistili zlepšení životních podmínek 75% obyvatel planety alespoň o 47% do roku 2045. Původně navrhované zlepšení o 49% se mělo týkat 70% populace, signatáři výzvy však přistoupili na výše uvedené řešení navržené Šamšulou, které se jim zdálo reálnější. Druhým bodem je apel na světovou veřejnost, aby se pokusila nenásilnou cestou svrhnout alespoň 50% z výše zmíněných světových vůdců do roku 2019. V tomto bodě se strhla debata o návrhu Sabiny Suk, aby alespoň 85% ze svržených diktátorů bylo nahrazeno ženami-diktátorkami; účastníci panelu se nakonec shodli, že toto řešení pouze doporučují – pro světovou veřejnost proto není závazné. Třetí bod výzvy se obrací k dění v České republice: konstatuje selhání stávajícího politického systému a navrhuje jeho nahrazení vládou intelektuálů, umělců, novinářů, žen a tzv. respektovaných osobností, přičemž o tom, kdo je respektovaná osobnost bude rozhodovat tajné hlasování v redakcích České televize a Českého rozhlasu, popřípadě počet přátel takové osobnosti na facebooku. Termín „vláda“ nelze brát doslova, mělo by se prý jednat spíše o systém nezávazných konzultací a duchaplných rad, které budou tyto osobnosti prostým občanům udělovat. Zeno Závojný prosadil ještě bod 3a, který vyzývá obecní zastupitelstvo Psojed, aby do svých řad bezodkladně kooptovalo alespoň jednoho intelektuála a umělce, jehož jméno začíná na Z, ať už jím bude kdokoliv. Čtvrtý, zastřešující bod, je výzva lidstvu, aby tuto výzvu šířilo všemi možnými způsoby dál. Kdo ji nebude šířit, toho prý stihne nenadálé neštěstí, což je konvenčně  uznávaný trest za bojkot všech dokumentů zaručujících všeobecní blaho.

Výzvu podepsali všichni gramotní přítomní; velkou devizou jsou navíc podpisy tradičních signatářů všeho možného -  dokumentaristky Olgy Sommerové, režiséra Břetislava Rychlíka a herečky Táni Fischerové, jejichž podpisy přivezl na čistých blanketech Boleslav Mekta. Bohužel se tímto způsobem nepodařilo opatřit podpis scénáristy Zdeňka Svěráka, který k čistému papíru, který mu Mekta strkal pod nos, pojal stařeckou nedůvěru a podepsat jej odmítl. Na jeho přání, aby na formuláři byl alespoň nějaký text, se pologramotný novinář v několika jednoduchých větách pokusil naznačit hlavní záměry petice, avšak Svěrák, který mezitím "neudržel", co po něm vlastně Mekta chce, v textu pouze opravil četné pravopisné chyby, oznámkoval jej za pět a návštěvníka v milosti propustil. Signatáři nyní hledají brigádníky z řad doktorských studentů humanitních oborů, kteří by výzvu podpořili momentálně populární formou stanování na veřejných prostranstvích, v případě naší obce pravděpodobně na návsi.

„Ševelení 2012“ skončilo, účastníci se dle svého naturelu pomalu rozjíždějí, resp. rozcházejí domů. Prostí občané naší obce si mohou oddychnout, že na světě bude zase o něco lépe...