Sportu zdar!

01.10.2013 13:58

Všem příznivcům kvalitní venkovské kopané přinášíme v následujících řádcích informačně hutnou reportáž z dlouho očekávaného mikroregionálního derby konaného v neděli 29. září na psojedském hřišti. Zároveň tak opouštíme téma historických exkursů, kterým jsme se věnovali v předchozích dvou článcích a vrháme se zpět do žhavé současnosti, byť s únikovým sportovním tématem. Naše stránky si na rozdíl od jiných zpravodajských portálů nikdy nekoupí žádný oligarcha, a proto jsme mohli s čistým svědomím přistoupit k reportáži s ryzí objektivitou a kritickým odstupem. Dá Bůh, že v tom nezůstaneme v české mediální žumpě sami a že se po volbách neocitneme v hledáčku "nových" politiků ani jejich nohsledů. Opravdu neradi bychom totiž vyměnili poklid našeho newsroomu za trestanecký tábor při stavbě kanálu Dunaj-Odra-Labe.

V příjemné atmosféře babího léta, planě slibovaného meteorology již měsíc, se na zdejším hřišti v neděli konalo dlouho očekávané derby mezi našimi borci z „STS Záboj Psojedy“ a amatéry z „FK Úder Horní Drn“ (dále jen ÚD). Oba celky v podzimní části 2. mikroregionální fotbalové ligy prozatím příliš nezáří a v tomto emotivním zápase tak šlo především o přímý souboj o prestižní devátou příčku tabulky. Je nad slunce jasnější, že pro náš tým by úspěch byl logickým pokračováním jeho cesty vzhůru k prvním místům a eventuálnímu postupu do vyšší soutěže, zatímco ÚD by v případě porážky zamířil nezadržitelně k výkonnostnímu dnu do společnosti mužstev jako „Kopaná Malé Čubky“ nebo „Spojené jedenáctky Vemena“, která od sestupu chrání již léta fakt, že sestoupit není kam, nepočítáme-li soutěž v čutání do pytlíku s pískem provozované školní mládeží pro ukrácení volné chvíle mezi první ranní cigaretou a začátkem vyučování.

Pro toto každoročně vypjaté utkání přichystaly Psojedy jako obvykle špičkové podmínky. Kustod (a trenér, hostinský etc.) Rudolf Zima dokázal přemluvit pana Bedřicha Myšáka st., aby v neděli odpoledne přemístil svůj pojízdný včelín z hrací plochy za postranní čáru, přičemž mu na oplátku slíbil, že při úpravě trávníku ušetří sedmikrásky i ocúny, tvořící nezbytnou včelí pastvu pro Myšákův proslavený podzimní med. Tato podmínka způsobila sice nemilé komplikace, ale i ty jsme dokázali hravě překonat: hustý sedmikráskový porost totiž činil míč i mezní čáry v podstatě neviditelnými; pro značení bylo proto místo vápna použito antuky a bílý míč byl nahrazen tzv. merunou z přírodní hověziny (srstí dovnitř), se kterou náš tým dobýval skvělých vítězství v malorolnické lize před druhou světovou válkou. Zima dále zásobil stánek u rybníka pivním speciálem „Derby Stout“ z produkce svého minipivovaru a v těsné součinnosti s hajným Šiškou a majitelem polesí dr. Torresem také grilovanými a uzenými zvěřinovými specialitami. A tak když ještě zatopil pod koupelnovým válcem v šatně rozhodčích, nebránilo nic tomu, aby se v neděli odpoledne sešli u hřiště napjatí diváci, obecní celebrity a vzácní hosté, v neposlední řadě pak obě mužstva – domácí v tradiční černožluté kombinaci, ÚD poněkud nešťastně v bílé (sedmikrásky!); naštěstí se mezi diváky našel dostatek motoristů, kteří bezradným hostům mohli z výbavy svých vozidel zapůjčit reflexní vesty.

Po úvodních formalitách, jako byl zpěv státní hymny v podání dětí z místní mateřské školy a obligátní předání klubových vlaječek mezi oběma kapitány, přičemž hornodrnský Macháček zákeřně šlápl na nohu našemu Pecháčkovi, který mu ji předtím v přátelském gestu nastavil do cesty, přišel na řadu první ze zlatých hřebů sportovního podujetí, čestný výkop, který tentokrát obstaral „Dodekanéský lev“ generál Agamemnonos Ilias, jenž dlí na oficiální návštěvě Psojed u svého přítele z dětství, starosty obce Josefa Pecháčka. Generál v prosté polní uniformě se šavlí pronesl při této příležitosti delší procítěný projev o historickém sepětí mezi řeckým a českým národem, když tvrdě odsoudil turecký imperialismus a vyzdvihl osobnost zasloužilého turkobijce Adolfa ze Schwarzenbergu (1551-1600), a závěrem krátce pohovořil o sobě a své rodině. Když pak po pětatřiceti minutách konečně nakopl surovým bodlem míč, odbelhal se s naraženým palcem na čestnou lavičku u stánku, kde zaujal místo mezi starostou Pecháčkem a dr. Torresem, a zápas mohl být fakticky zahájen.

Domácí nastoupili v silné sestavě v bráně s Petrem Kuklou, v obraně se předvedl Joe Pecháček, Kansas a Arkansas Torresovi, v záloze spolehlivá multikulturní trojice Walter Unterzeiler, Karol Červeňák a Havel Myšák, a na hrotu pak útočné duo Luděk Kolomazník a P. ThDr. Alois Kondelík (na dlouhodobé hostování uvolněn z celku ZD Kurochody A). Sestavou hostí není nám důstojno se zabývati, kromě kapitána Macháčka ji tvořilo ještě devět zcela zapomenutelných hráčů. Utkání řídil zkušený hokejový rozhodčí Mojmír Kubrt, který prošel nedávno rekvalifikačním kursem, na čarách mu asistoval jeho sedmiletý vnuk a snacha.

Po několikaminutovém hledání mince, která ve středovém kruhu beznadějně zapadla do hustého pažitu, si domácí zvolili míč a zahájili utkání odvážným náporem, který asi tři metry za půlící čárou zastavil hostující obránce hnusným faulem, po kterém se na zemi chvíli svíjel Karol Červeňák, vzápětí nesmyslně potrestaný za simulování a vyhrožování rozhodčímu červenou kartou. Neoprávněné oslabení ještě více stmelilo náš herní kolektiv, takže když o dvě minuty později pronikl jeden z členů ÚDu drze do naší šestnáctky a byl čistě zastaven A. Torresem, vzbudilo v hráčích Záboje oprávněné rozhořčení to, že předstírá zlomeninu lýtkové kosti – po kolektivním protestu celého našeho týmu rozhodčí zrušil původní verdikt, kterým poslal našeho beka na trestnou lavici, a naopak nechal drnského simulanta odnést ze hřiště, čímž se síly na hřišti opět početně vyrovnaly. Nadto byl ještě potrestán hostující trenér, který verbálně urážel oba bratry Torresovy, když křičel na našeho trenéra Zimu, aby „si ty dvě hlavohrudě držel raději na řetězu“, čímž nechutně narážel na jejich fyzickou konstituci formovanou posilovnou, vojenským výcvikem a anaboliky, a fakt, že do tradiční české kopané inovativně vnášejí prvky amerického fotbalu. Denunciant byl vykázán z lavičky a celé utkání pak musel potupně koučovat ve stoje, opřen o její opěradlo.

Po této emotivní úvodní fázi došlo ke klidnější mezihře ve středu pole, které po svém využili oba brankáři. Zatímco Petr Kukla, v civilu dřevorubec, zasněně hleděl k hradbě smrků za rybníkem a v hřejivých podzimních paprscích vychutnával opřen o brankovou konstrukci odpolední cigaretku, hostující gólman svévolně opustil hrací plochu a za svou brankou si nasbíral plný koš našich bedel, jakoby jich u na katastru Horního Drnu rostlo málo. Rovněž diváci využili technicky sice náročné, leč neskonale nudné herní pasáže k rozličným úkonům: zatímco starosta šišlal do kočárku na svého vnuka Jiřího, kterého přivezla hrdá babička Marie doprovázena tajemnicí Horkou a paní generálovou Iliasovou, generál sám šermoval dr. Torresovi před obličejem uzeným kančím kolenem a osvětloval mu chmurné dopady evropské fiskální politiky na bojeschopnost řeckých ozbrojených sil, zatímco zámecký pán klimbal nad třetím půllitrem „Derby Stoutu“, aniž by o generálovy nářky jevil zájem. Sportovní fanatik-teoretik místostarosta Zubatý se šťoural v zubech párátkem a spřádal plány na příští týden, kdy odlétá na seminář o intenzifikaci podpory okrajových mikroregionů EU do Skotska – mimo školení je na programu také návštěva utkání Ligy mistrů mezi domácím Celticem a FC Barcelona, all inclusive. Vybičován představou výkonů Messiho a spol., povzbudil mátožné hráče na hřišti svěžím výkřikem „hrajte fotbal, kurva!“, čímž se utkání dostalo opět do obrátek. Paní Pecháčková s vnukem i oběma dámami rychle zamířila z dosahu vulgarit po cestě do údolí, kde v následujících hodinách rychle proškolila paní Iliasovou v rozpoznávání hřibu hořčáku, dr. Torres se probudil a také starosta Pecháček se zase začal chovat jako dospělý důstojný reprezentant naší obce, když na místostarostovo fandění navázal tradičním pokřikem "Boj! Boj! Záá-boj!"

Zájem fanoušků si vzal k srdci především domácí útočník Kondelík, občanským zaměstnáním kurochodský farář, který přerušil rozjímání na hranici malého vápna hostí, křikl si Unterzeilerovi o přihrávku, míč následně elegantně zpracoval na prsou tak, aniž by si ušpinil kolárek, a z otočky pod břevno tvrdou ranou skóroval! Teprve po hodné chvíli se do branky dostavil udivený hostující brankář, košík s houbami postavil k tyčce a připojil se k hroznu spoluhráčů, kteří u rozhodčího Kubrta bláhově reklamovali postavení mimo hru. Sudí, který byl v okamžiku gólu u blízkého stánku pro pivo, však situaci dobře viděl a zcela správně branku uznal. Zuřivě protestujícího kapitána hostí Macháčka brunátného zlobou uklidnil až náš střelec Kondelík, který mu položil ruku na rameno a s úsměvem ho vybídl  „Jen se vyzpovídej, synu!“. 

Hněv je špatný rádce, jak se vzápětí přesvědčil jeden z hornodrnských záložníků, když zaslepen vztekem nakopl historickou merunu přímo do vystouplého švu – místo zamýšleného dlouhého kolmého pasu chytil tak míč faleš a plnou silou udeřil do stěny Myšákova včelína, z jehož útrob se vzápětí začalo ozývat výhrůžné bzučení, načež byl poločas předčasně ukončen a hráči i diváci dočasně evakuováni. Pohotový zásah chovatele však průběh sportovního odpoledne zachránil. Myšákovi se podařilo rozlícené svěřenkyně uchlácholit a hornodrnské hráče, na které se při evakuaci omylem zapomnělo, odborně zbavil žihadel a doporučil chladivou koupel v rybníce, kterou většinou s radostí podstoupili. Starosta Pecháček, který si odskočil vymočit se do lesa za hřištěm, využil této chvilky k úřednímu jednání se střelcem našeho gólu Kondelíkem, který si u blízké jedle rovněž ulevoval, a domluvil se s ním při této příležitosti na směně pozemků, o které kurochodská farnost požádala v rámci církevních restitucí – církvi by tak měla připadnout okolí kaple na návsi a obec naopak konečně získá pozemek pro příjezdovou cestu ke stavebním parcelám u rybníka. Vše bude bohužel záležet na rychlosti úřadů, které však v očekávání převratných povolebních změn zatím vydání pozemků protahují, jak je to jen možné, a servilně tak dávají naději developerům seskupeným kolem krajských politiků, kteří si na předmětnou parcelu u rybníka rovněž brousí zuby.

Pouze dva z našich borců se o přestávce nepřipojili k davu spoluhráčů a diváků, který oblehl stánek s občerstvením. Walter Unterzeiler odešel kvůli regeneraci organismu dělat kliky do klubovny, kde právě zdravotnice psojedského celku MUC. Šišková kontrolovala obsah lékárničky, zatímco metrosexuální hvězda našeho celku, Luděk Kolomazník se před druhou půlí uzavřel v šatně, kde svůj propocený dres pečlivě vysušil fénem, tělo omyl destilovanou vodou a nanesl na něj ochranný film nejrůznějších krémů, parfémů a deodorantů.

K experimentu s novou značkou biokosmetiky vyrobené na bázi přírodních sloučenin si však nevybral nejvhodnější okamžik. Po úvodním hvizdu se dravě vrhl za míčem a nezadržitelně směřoval na polovinu soupeře, jehož obranné formace se dosud nestihly konsolidovat a řada hráčů dokonce ještě ve chvatu dojídala klobásu. Bohužel, v tu chvíli neméně dravě vtrhl na hřiště rovněž alfa-samec zdejšího jeleního stáda desaterák Bohouš, jehož citlivé chřípí zachytilo Kolomazníkovo pižmo připomínající ovulující laň, a jako smyslů zbavený začal vylekaného útočníka pronásledovat, chtěje se s ním pářit. Nesnáze našeho forvarda, na které část hostujících hráčů reagovala s těžko obhajitelným hyenismem cynickým smíchem, naštěstí briskně vyřešil přihlížející hajný Šiška. Ten se do hlediště v souladu s regulemi ligy dostavil sice výjimečně neozbrojen, naštěstí však oblečen do své služební uniformy prosycené (mimo jiné) také pachem střelného prachu a odvážně se vrhl na hrací plochu mezi jelena a nešťastného Luďka, kterému k dalšímu sprintu již nezbývalo sil. Intenzivním máváním kamizolou a hlasitým voláním „jedeš hajzle!“ se statečnému hajnému po krátké chvíli povedlo sudokopytníka ze hřiště vypudit do blízkého lesa. Bohouš však hrdelním troubením nepřestával Kolomazníka lákat k intimním hrátkám, což naši hvězdu psychicky rozložilo natolik, že se s pláčem uchýlil ke své matce do stánku s občerstvením a bezpečný úkryt odmítl i přes naléhání spoluhráčů a trenéra opustit.

Nečekaného oslabení našeho celku se pokusili nesportovně využít hráči ÚDu: jeden z jejich útočníků neomluvitelně převzal míč a usilovným mírným poklusem se s ním vydal vstříc k naší brance. Gólman Petr Kukla rozmrzele típl cigaretu a připravil se k akci, jeho zásahu však nakonec nebylo za potřebí, když skvělý obranný zákrok předvedli opět bratři Torresové: z opačných stran hřiště se k sobě vydali vstřícným během, přičemž jejich dráhy se v jeho středu setkaly s trasou drzého vetřelce, kterého naši hráči pěkným bodyčekem po zásluze společně srazili k zemi. Oba obránci si nad bezvládným tělem podali ruce, čímž by pro ně byla věc ukončena, na místo střetu se však dostavil rovněž udýchaný rozhodčí Kubrt, který změkčile nechal hostujícího hráče ošetřit a zcela nesmyslně vyloučil oba naše beky, nejprve na dvě minuty, po nahlédnutí do příručky fotbalových pravidel trest drakonicky zpřísnil až do konce utkání. Když ještě znovu poslal do kabin také Karola Červeňáka, který předtím využil sudího nepozornosti a jakoby nic nastoupil do druhého poločasu, jevila se situace našich zbylých pěti hráčů proti sedmi hostům jako kritická.

Hornodrnští si však zvrat v utkání nechtěli vynutit sportovními prostředky a vsadil na unfair hru na city – řada z nich v naději na kontumaci utkání v jejich prospěch začala po předchozím napadení Myšákovými včelstvy předstírat anafylaktický šok, po hřišti se nedůstojně povalovala a plačtivě se dožadovala kalciových injekcí. Rozhodčí však zcela správně tyto uplakánky posílal k ošetření za čáru, takže utkání mohlo dále nerušeně pokračovat.

Dosavadní hladký průběh fotbalového dopoledne narušilo na sklonku zápasu počasí: slunce překryly mraky, citelně se ochladilo a zvednul se nepříjemný vítr. V souladu s pravidly 2. mikroregionální ligy byly proto pro obě lavičky přistaveny várnice s grogem, u kterých se vzápětí vytvořila fronta, takže hřiště chvílemi zelo prázdnotou až na našeho brankáře Kuklu, který oděn v montérkovou blůzu příchod chladného vzduchu v klidu prospal opřen o brankovou konstrukci. Ochlazení vypudilo z procházky v údolí také trio Pecháčková-Horká-Iliasová, které s kočárkem ověšeným košíky s hřiby dorazilo ke hřišti právě včas, aby mohla tajemnice Horká přerušit konverzaci svého druha Joe Pecháčka s jeho věrnou fanynkou Marií (známá též jako „ta flundra Maruna z Brodu“) u postranní čáry. Žárlivá tajemnice nenechala našeho hráče ani dopít kelímek a s úsečným „Okamžitě domů, tohle si vyřídíme!“ zbavila náš celek posledního obránce. Je nasnadě, že zbývající čtyři hráči (Kukla, Myšák, Unterzeiler a Kondelík) nemohli závěrečnému náporu hostí posílených grogem dlouho vzdorovat – když se však již schylovalo k nejhoršímu a kruh drnských se nebezpečně začal zužovat kolem našeho pokutového území, zasáhl postranní rozhodčí, který svého dědečka upozornil, že podle pravidel soutěže je oprávněn zápas ukončit, pokud počet hráčů jednoho týmu v poli klesne pod čtyři. Kubrt proto nechal zastavit hru, pro jistotu dvakrát přepočítal plejery našeho Záboje a nedbaje irelevantních protestů žalobníčků z ÚDu utkání v 78. minutě hvizdem na prsty ukončil.

V potlesku všech 35 diváků zcela zaniklo ublíženecké mumlání hostí, kteří svou porážku neunesli a dokonce se během pozápasové očisty v rybníce (hráčské sprchy v šatnách procházejí rekonstrukcí) pokusili inzultovat naše hráče koupající se opodál. Ti se však nedali vyprovokovat a několika svižnými tempy doplavali k protějšímu břehu, odkud se zhrzeným hornodrnským primadonám ještě dlouho z rákosí vysmívali. Protože hlavní rozhodčí odmítl kvůli takové prkotině opustit vyhřátou vanu s bohatou pěnou, nezbylo hostům nic jiného, než se obléci a odejít na autobus. Ten jel v neděli, kdy je provoz na komunikacích mikroregionu téměř nulový, s náskokem oproti jízdnímu řádu, takže drnští mohli být ještě rádi, že zápas skončil poněkud předčasně a domů se mohli vézt jako páni obstarožní linkovou Karosou. V řadách psojedských sportovních analytiků (místostarosta Zubatý, pan Jaroslav M. a jeho kamarádi) panuje totiž shoda, že díky nevalné fyzické kondici by řada z hostujících hráčů těch šest sedm kilometrů domů do Horního Drnu po svých ani nedošla, kdyby jim autobus ujel. O tom, že by na katastru naší obce hosté sečkali až do odjezdu večerního spoje nemůže být pochopitelně ani řeči. Zápas byl z bezpečnostního hlediska sám o sobě již dost rizikový, než aby jejich další přítomnost v obci napětí mezi oběma tábory dále stupňovala. V neděli, kdy bylo Obvodní oddělení Policie ČR v Kurochodech personálně oslabeno (stržm. Režný a rotný Ťuhýk měli volno a velitel nstržm. Macháně přihlížel utkání v civilu po boku starosty Pecháčka) by případný incident musel řešit nejspíše jen hajný Šiška. Ten byl však až do dnešních ranních hodin plně zaměstnán monitorováním pohybu jelena Bohouše, jehož rozbouřená hormonální hladina představovala pro obyvatele obce a zvláště pro Luďka Kolomazníka plně srovnatelné nebezpečí, jako frustrovaní fotbalisté FK Úder. Bohoušův i Luďkův stav je však již stabilizovaný, takže nic nebrání tomu, aby také naši čtenáři oslavili krásné vítězství STS Záboj a ducha fair play. Sportu zdar!