Svodka IX aneb Horké léto alespoň v Psojedech

27.08.2014 11:48

Vážení čtenáři, především ti, kteří jste dvěma pěknými emaily zahltili naši redakci žádostmi o další aktualizaci obceních stránek, jak jsme veřejně slíbili, tak činíme. Ještě než skončí demoverze října (tj. letošního "srpna"), přinášíme Vám žhavé novinky ze života naší obce. Bůh ví, že jsem se před časem zařekli, že k aktuálnímu dění v obci se už nebudeme vyjadřovat, soudíme však, že nevídané politické zemětřesení, kterého byly Psojedy v létě dějištěm, si zaslouží výjimku. Jeho nástin naleznete v závěru článku. Na rozehřátí Vám ještě předtím přinášíme dvě exkluzivní reportáže ze společenského života naší vsi - udržte si provozní teplotu a ostražitost i do podzimních měsíců. Minimálně u nás Psojedech to bude zapotřebí.

Poměrně dlouhou dobu to vypadalo, že nejvýznamnější událostí letošního léta v Psojedech bude návštěva zástupců ochranných autorských svazů v místním hostinci „U Sněhuláka“. Mladí dynamičtí pracovníci těchto organizací se do provozovny dostavili na základě informace prostého občana, který si nepřál být jmenován (zlé jazyky v obci ho označují za anonymního šmejda), že ve výčepu i salonku dochází k masivnímu porušování autorských práv, neboť hostinský Zima, známý buřič a odbojník, reprodukuje v obou místnostech nahlas hudební nahrávky, aniž by z nich odváděl spravedlivý díl na účet bohulibých institucí typu OSA či Intergram. Ba co více, když zrovna nereprodukuje, brouká si nad pípou lidové písně, což slyší minimálně hosté u nejbližšího stolu (míněn hajný Šiška, dr. Torres a příležitostně i starosta Pecháček), a plně to proto odpovídá kritériím veřejné produkce.

Trojice agilních úředníků vstoupila do podniku kolem třetí hodiny odpoledne jednoho horkého červencového dne naplněna sebevědomím poslů spravedlnosti a práva. V poloprázdném výčepu nalezla u plných půllitrů tři místní občany, jmenovitě Joe Pecháčka (t.č. na nemocenské s nataženým tříslem), Vasila Červeňáka (t.č. oslavujícího konec podmíněného trestu) a spícího Jaroslava M., který u „Sněhuláka“ získal dočasný azyl, když jeho domovský podnik – bistro „Zmije“ prochází pravidelnou letní deratizací. Na asertivní dotaz pronesený čistým pražským přízvukem „Helé, kde tady najdeme ňákýho Zimů?“ mávl Pecháček neurčitě směrem k pípě a dál si hleděl stránek sportovní přílohy regionálního bulvárního týdeníku „Doslova šok!“. Delegace z Prahy se tedy obrátila na podmračeného muže ve flanelové košili – hostinského Zimu, kterého předtím považovala za recepčního a plně jej konfrontovala s cílem své mise.

Reakce sprostého podezřelého zcela předčila jejich očekávání. Hostinský beze slova zapnul do té doby spící přehrávač a decentní bzukot much a cinkání sklenic byly rázem přehlušeny kvalitním agrometalem v podání místní formace „Dunihlav“ pocházejícím z jejího nového alba „Augiášův chlívek“. Trojice, silně otřesena přívalem decibelů i žánrem, který si do exkluzivních pražských hudebních klubů cestu teprve hledá, se zvýšeným hlasem pokoušela Zimovi sdělit, že právě toto je důvod, proč strastiplnou cestu do Psojed podstoupila. Hostinský rovněž zvýšeným hlasem a za použití některých moravských invektiv (v pražských kuloárech taktéž neznámých) opáčil, že autoři této hudby mu s její reprodukcí vyslovili souhlas a autorských honorářů se zřekli. O pravdivosti jeho slov nerozumně zapochyboval vedoucí expedice, když prohlásil, že by o tom v Praze přeci museli vědět. Události pak nabraly rychlejší spád – od stolu se vztyčil Joe Pecháček, frontman skupiny a autor textů i hudby, a v delším projevu prokládaném jistými výrazy, jejichž doslovný přepis je nám stydno uvádět, hostinského verzi v zásadě potvrdil. Po vysloveně sebedestruktivní reakci jednoho ze starších pracovníků Osy: „Tebe se nikdo na nic neptal, mladej“, se do debaty zapojil také Vasil Červeňák, který neplýtval slovy a trojice byla záhy vynesena na čerstvý vzduch před hostinec. Zde byla bezprostředně poté napadena jezevčicí hajného Šišky Astou, která právě hárá, a ze svého kotce na Hadím vrchu svévolně uprchla provokovat psy v obci. Důvod útoku je nasnadě – hajný svou krajskou stopařskou šampionku systematicky trénuje na rozpoznávání pachu měšťáků, kteří se mu v polesí pohybují mimo zpevněné cesty a plaší zvěř; je jasné, že zvláště výrazný pach Prahy vybičoval fenu ke špičkovému výkonu a z módních outfitů a špičatých botek autorských ochránců zbyly po chvíli jen žalostné trosky. Statečná jezevčice pak ještě za zoufale prosebného vytí ostatních psů pronásledovala vozidlo úředníků až po hranice zástavby obce, odkud se poté hrdě vrátila volnou chůzí na Hadí vrch, přičemž cestou neopomněla přátelsky pozdravit všechny své čtyřnohé příznivce beznadějně uzavřené za ploty zdejších usedlostí.

Audi s pražskou poznávací značkou zastavilo až u křižovatky s hlavní silnicí. Osazenstvo vozu se uklidnilo cigaretkou a utržené rány ošetřilo materiálem z autolékárničky. Nečekaně se mu potom naskytla příležitost spáchat alespoň jednou v životě dobrý skutek – ke cti mu slouží, že ji bezezbytku využilo. Právě když vedoucí delegace vyhazoval zakrvácený papír s anonymním udáním na hostinského Zimu, zastavil v protisměru automobil agenta jednoho nejmenovaného pivovaru, který směřoval do vsi přesvědčit téhož hostinského, aby za pípou přesedlal na celostátně rozšířenou značku, jejíž piva, vařená z pitné vody, jak se firma chlubí na etiketě, vynikají „tradiční chutí“ připomínající právě zmíněnou hlavní surovinu. Obchodní agent, který zprvu předpokládal, že se stal svědkem ošklivé autonehody a chtěl si její následky vyfotit na facebook, byl po vystoupení z vozu pracovníky Osy zpraven o skutečném stavu věcí. Po chvíli přemýšlení následně usoudil, že ponechá psojedské usedlíky v temných spárech nefiltrovaných (a tudíž zajisté nehygienických) produktů Zimova minipivovaru, vymočil se na Boží muka a odjel své produkty propagovat do Horního Drnu, kde jej tamní pivní znalci jistě přivítali s otevřenou náručí. 

Tuto zajisté šťavnatou příhodu záhy přebila událost jiná, jejíž dopady daleko přesáhly hranice katastru obce. Máme tím na mysli rozruch, který vyvolala rodina Červeňákova na vlnách veřejnoprávního rozhlasu v druhé půli srpna. Je nám to již poněkud trapné, ale musíme konstatovat, že na počátku celé aféry stál opět hostinský Zima, brněnský rodák, který po výše uvedené návštěvě z Prahy pocítil nutkavou touhu znovu si připomenout svou rodnou jihomoravskou hroudu. Přes protesty terorizuje proto již několik týdnů štamgasty ve výčepu vysíláním Českého (sic!) rozhlasu Brno, této hlásné trouby moravského separatismu, šovinismu a štvavé vysílačky pracující nejspíše v žoldu blízké buržoazně dekadentní Vídně, které je metropole nad Svratkou neformálním předměstím, jak o tom ostatně vypovídá známý axiom o obydlené zatáčce.

Zalíbení ve vysílání zmíněné stanice našel naopak známý místní xenofob Miklós Červeňák, slovenský rodák romské národnosti, jemuž nic moravského není cizí. K nevídané aktivitě jej ponoukla především dynamická soutěž „Prázdniny u babičky“, kterou ČRo Brno pořádá od 1. července tohoto roku. V rámci utužování vyhraněně nacionalistických postojů u mladé generace a s vidinou opulentní výhry v ní prarodiče nutí svá vnoučata zpívat do živého vysílání primitivní moravské písně – kdo by chtěl posluchače potěšit kvalitní českou písničkou například z repertoáru Marie Pojkarové či „kapely“ Chinaski, ze zlou by se potázal! Pan Červeňák, jemuž možnost výhry „moderního digitálního rádia“ nedala spát, se rozhodl do soutěže aktivně zapojit jedno ze svých vnoučat. Po složitém výběru nakonec přemluvil za krabičku cigaret pětiletého Michaela Jacskona Červeňáka, jenž je sice jeho synem, ale vzhledem k tomu, že některá z jeho vnoučat jsou již dospělá, lze mu tuto drobnou nepřesnost jistě odpustit.

Široká multigeneračně-monoetnická rodinná rada Červeňákových se pro úspěch své ratolesti rozhodla udělat vše – již několik hodin před chystaným vystoupením úspěšně blokovala veškeré telefonní linky, aby do vysílání nepronikl žádný jiný zájemce, a zvláštní pozornost zaměřila na výběr vhodné moravské písně. Rozumně vyšla z předpokladu, že nemá cenu nosit dříví do lesa a ze svého rozhodování proto vyřadila písně lidové, jimiž se to v soutěži jen hemží. Respektovala rovněž diváckou obec stanice, která by jistě nepřijala žádný moderní výstřelek, rozuměj píseň mladší dvaceti let, a volba tak nakonec padla na brněnský folklorní soubor „Progres 2“, konkrétně zpěvnou skladbu  „Planeta Hieronyma Bosche II“,  vydanou na LP (čti elpé) před přijatelnými čtyřiatřiceti lety k tanci i poslechu.

Podobně pečlivě se pan Červeňák připravil také na svůj úkol, sdělit posluchačům ještě před vystoupením Michaela Jacksona nějaký chutný recept na tradiční „babičkovskou“ resp. „dědečkovskou“ prázdninovou pochoutku. Miklós se nesnížil k žádnému lacinému podbízení se bublaninami, bábovkami a lehkými saláty, ale sdělil národu shromážděnému u přijímačů postup přípravy svého oblíbeného pokrmu, tzv. „Cigánské rychlovky“, tedy: „Tož vemete nejaký kabanos lebo točeňák, nemosí v něm byť ani moc mäsa, nejakým nožíkom ho pokrájáte na kostečky a osmažíte na sádle. Najlepší je psí. No môže byť  aj olej lebo vazelína. Pridáte cibuľu a keď sú, aj pálivé papričky. Podáváme s pivkom lebo gořalů. Obojí radšej nie, lebo se pak zeblujetě.“. Do zděšeného ticha, které zavládlo v redakci a zprostředkovaně i v éteru, spustil bez vyzvání svůj popěvek Červeňák junior, doprovázen na housle svým starším bratrem Bobbym (19). Je hanbou a ostudou stanice, že se snížila k podlé cenzuře a po druhém refrénu („nám vládne král, má jméno heroin“) vpadla do písně konsternovaná redaktorka hysterickým voláním „To stačí, to stačí, jsi šikovný šohaj!“ a její slova tak zcela zničila umělecký dojem z následující sloky („Šílená princezna spí, snad ji ticho probudí...“). Poslední sloka („Zní kladiv chór, zní  z rakví beránků...“) pak byla neomluvitelně a necitlivě přehlušena padesát let starou archivní nahrávkou Jarmily Šulákové „Kdyby byla Morava jako je Slezsko“, kterou jakoby „omylem“ zařadila do vysílání hudební redakce, jejíž osazenstvo si přestalo vzájemně koštovat kvašáky a všimlo si konečně, co se na jeho rozhlasových vlnách děje.

Cenzurní zásahy se bohužel neomezily jen na živý vstup. Na údajný přímý rozkaz jednoho z vůdců moravských separatistů a šedé eminence stanice Jana Slabáka (frontman hudebně-odbojové skupiny „Moravanka“) bylo Červeňákovo vystoupení vyřazeno z hlasování a jihomoravský hygienik MUDr. Mareček do omrzení varuje posluchače v reklamních spotech ve čtyřech nářečích (horňácké, slovácké, hanácké a hantec) před konzumací „Cigánské rychlovky“, přestože ji nikdy sám neochutnal. Jistě by pak mluvil jinak. Telefonáty rozčilených posluchaček a věřících brněnské diecéze uchlácholila stanice obligátním vysvětlením, používaným v Brně v případě různých nezdarů odnepaměti: „Za všechno můžou Pražáci“, které bylo přijato se všeobecným uspokojením. Červeňákovi byli diskrétně vyzváni, aby již do redakce nikdy netelefonovali, a stejnou cestou pak obdrželi hlavní výhru (digitální rádio), protože byli koneckonců stejně nejlepší.

Obě tyto ploché historky obecního formátu bohužel blednou před politickým zemětřesením, které naši obec postihlo v dalším průběhu srpna. Přiznáme se, že nás zastihlo zcela nečekaně. Naše redakce měla původně v úmyslu přinést investigativní reportáž o běžném letním dni v Psojedech. Za tímto účelem jsme usedli na lavičku na návsi a zaplnili náš zápisník melodramatickými poznámkami o hukotu včel v korunách lip, o kvokání slepic tlumenému vraty letitých stodol a tichému ševelení větráku hostince, tu a tam přehlušenými jen kvílením cirkulárky. Z tohoto poklidného rozjímání jsme byli vytrženi samotným starostou Pecháčkem, který rozrazil dveře obecního úřadu a s hlasitým řevem „Se na to můžu vysrat, ať si to od podzimu dělá, kdo chce“  odešel v úředních hodinách domů. Ze zdroje, který si sice nepřál být jmenován, ale my prozradíme, že je jím tajemnice Horká, která to podrobně probírala se starostovou ženou Marií v samoobsluze, jsme se ten den odpoledne dozvěděli, co se vlastně stalo.

Jak naši čtenáři jistě vědí, odmítla naše obec před časem žádat o krajské dotace, neboť zodpovědný krajský činitel, jmenovitě Bc. Aleš Bičík, podmiňuje jejich přidělení prodejem obecních pozemků u Dolního rybníka developerské společnosti svého bratra a to za sumu více než směšnou. Starosta i zastupitelstvo byli sice připraveni na pomstu, ale policejní obvinění starosty z toho, že nepožádáním o dotace finančně poškodil obec, je přeci jen silná káva a není proto divu, že se Pecháček v první chvíli zkratkovitě rozhodl, že již nebude kandidovat v podzimních komunálních volbách. Jak večer uvedl v hostinci, tohle si za dvacet let starostování nezasloužil, má krásného vnuka, dalšího na cestě (v listopadu) a že opravdu skončí. Toto stanovisko opakoval ještě několik dní, kdy ostentativně jezdil po obci s kočárkem, popřípadě poklusem stíhal vnuka na dětském odrážedle, přičemž pak všem zadýchaně tvrdil, že jeho rozhodnutí je pevnější žuly. Předák opozice Bedřich Myšák sice vycítil svou šanci, ale vzhledem k tomu, že pod usnesením o bojkotu dotací je podepsán i on, otevřený útok na post starosty nepodnikl. Místostarosta Zubatý je i s rodinou na dlouhodobém pracovním semináři o bezpečnostní situaci v Podněstří, který se pod záštitou EU koná na ostrově Lanzarote, takže se k situaci nemohl podrobněji vyjádřit, vše však prý od hotelového bazénu pečlivě sleduje.

Minuly tísnivé tři týdny, kdy obci reálně hrozilo bezvládí. Překotný vývoj nabraly události ve chvíli, kdy svou kandidaturu v psojedských komunálních volbách oznámilo hnutí „OOO“ (Osobnosti a odborníci občanům), které před časem uspělo ve volbách krajských. Jako obecní lídr (lídryně?) byl předsedou hnutí Bc. Bičíkem (ano, TÍM  Bičíkem) navržen/a pětadvacetiletá Radmila Šoupalová, shodou okolností partnerka Bc. Bičíka (ano, TOHO Bičíka). Ta má od října 2012 trvalé bydliště v Psojedech a její kandidatuře tak po formální stránce nestojí nic v cestě. Naše redakce ji samozřejmě požádala o vyjádření – ve strohé sms zprávě Šoupalová odmítla, že její kandidatura jakkoliv souvisí s pozemky u rybníka. Odvolala se na „poslední slova“ starosty (ať to dělá, kdo chce) a rozhodně prohlásila, že se starostkou tedy stane ona. Následovala obvyklá tiráda o nezávislosti, vymýcení korupce a koncepční práci pro blaho obyčejných občanů. Odkázala nás potom na svou asistentku, právní zástupkyni a kosmetičku, se kterými v současné době jednáme o možnosti rozhovoru pro naše stránky.

V reakci na vstup hnutí „OOO“ na kolbiště psojedské politiky, kde patrně zaplní vakuum vzniklé po zániku obecní buňky KSČM spojeném se smrtí jejího předsedy a jediného člena Otto Zmudy, se v sále hostince sešli reprezentanti dosavadních tradičních politických stran v obci – Pecháčkova JPO a Myšákova BMV, telefonicky se s ostatními spojil i místostarosta Zubatý (ObEv), ale jeho myšlenky nešťastně přehlušil zvuk příboje. Po několikahodinovém úmorném vyjednávání spojeném mimojiné s řízením opitím starosty Pecháčka, došli naši dosavadní političtí přestavitelé k historickému rozhodnutí: všechna tři uskupení budou na podzim kandidovat společně proti „OOO“! Úspěch schůzky byl dovršen, když v časných ranních hodinách vyslovil těžkým jazykem Josef Pecháček souhlas s tím, že bude na kandidátce uveden jako její lídr. Žula zvětrala. Společný politický projekt nese prosté označení „P“. Výklad jeho významu se poněkud liší – mezi občany koluje řada verzí, podle nichž se jedná o „P jako Pecháček“, popřípadě „P jako Psojedy“, zajímavý je rovněž výklad, že „P“ znamená prostě „Politici“, čímž se koalice chce vymezit proti dnes populárním „osobnostem a odborníkům“, kteří samozřejmě nikdy žádnými ošklivými politiky nebyli, nejsou a nechtějí být, ale o to intenzivněji se všemi prostředky snaží získat absolutní politickou moc. Nejen v Psojedech...