Zkáza "RMS Titanic" a Psojedy. Fakta, svědectví, souvislosti.

16.04.2012 15:29

Vážení čtenáři, stalo se již mediální tradicí, publikovat v polovině dubna tklivý článek o zkáze britské královské poštovní lodi "Titanic" v roce 1912. Afektované šílenství nad touto nešťatsnou událostí přirozeně vrcholí v těchto dnech, kdy si připomínáme její sté výročí. Není přitom od věci připomenout, že také naše ves má ke katastrofě co říci, i když jsme smířeni s tím, že v patetickém dunění těžké mediální artilerie, bude náš příspěvek jen tichým hlasem v oceánu všeobecné hysterie. 

Přestože celková stopáž dokumentárních a hraných filmů o „Titanicu“ již pravděpodobně lehce přesahuje čas, který toto plavidlo za své existence strávilo na hladině, a sám o sobě neveselý seznam obětí tragédie bledne ve srovnání s počtem lidí, které dnes katastrofa parníku živí – vrátným v továrně na batyskafy počínaje a profesionálním hollywoodským ochotníkem Leonardo DiCapriem konče, souvislosti s Psojedy všem badatelům dosud unikaly. Byť jsou to souvislosti více než chabé, naše redakce nemůže a nebude mlčet.

Když vynecháme opilecké blábolení místního občana pana Jaroslava M. o tom, že „na takový plující paláce zbohatlickejch gaunerů museli platit daně obyčejní lidi jako já“, jsou Psojedy, resp. jejich obyvatelé, spojeny se zkázou lodi nepřímo ve dvou bodech.

Snad nepřekvapí, že pečlivým pozorovatelem a kronikářem havárií velkých námořních lodí je pan Miklós Červeňák a jeho synové, zabývající se v rámci portfolia své rodinné firmy také obchodem železným šrotem. Jako správný podnikatel pečlivě monitorující své možnosti, založil již před lety podrobnou kartotéku mapující potenciálně vydatná ložiska šrotu v obci i nejširším okolí, světové oceány nevyjímaje. Vedle složek označených jako „Sylo u kolchozu v Kurochodoch“ či „Žigulyk pani Žabkovej“ tak v jeho archivu nalezneme i tlusté spisy s názvy „Aifelovka“, „Goldn Gate“, ale také „Szent István“, „Byzmark“, „Nagato“ či ještě novotou vonící šanon s nadpisem „Kosta Conkordia“. Obchodníka tělem a duší, kterým pan Červeňák nepochybně je, nemohla v takovém případě zkáza „Titanicu“, resp. oněch čtyřicet tisíc tun železa na dně Atlantiku, nechat chladným. Je však třeba upřímně říci, že v tomto případě je jeho zájem podnícen i jinými, než přízemně materiálními choutkami.

Jak pan Červeňák totiž zjistil, byl členem posádky tohoto zaoceánského parníku také jeho předek Csérvenák János (Ján Červeňák, narozen kolem r. 1890 v Uhrách), kterého jeho pán, hrabě Arpád Nagy de Mogyorósbánya, daroval spolu s ostatními přebytečnými Cikány ze svého statku dopravní společnosti „White Star Line“ (WSL) jako mimosoudní kompenzaci za škody, které v roce 1910 na zařízení její lodi „RMS Cedric“ způsobil bujarý narozeninový večírek jeho syna Mihályie, vracejícího se z poznávacího pobytu v USA. WSL se s neobvyklým darem spokojila a nové pracovní síly zařadila na nekvalifikované práce v posádkách svých lodí – poněkud hrůznou funkcí „živé bóje“ počínaje a obsluhou dveří kotelny konče. Ján Červeňák patřil k těm perspektivnějším pracovníkům a byl proto po zapracování zařazen na pozici pomocníka přihrabovače v jednom z uhelných bunkrů „Titanicu“. Náplní jeho práce bylo pomocí dřevěné palice roztloukat větší kusy uhlí tak, aby je přihrabovač mohl snáze dopravit blíže k topeništi obsluhovanému kvalifikovaným topičem. Ve volných chvílích měl Jano za úkol pobíjet palicí v podpalubí krysy.

Osudná noc ze 14. na 15. dubna 1912 zastihla Červeňáka při pilné práci v uhelném bunkru kotelny č. 5, který začal být po kolizi s ledovcem zaplavován mezi prvními. Veden zdravými instinkty, nezdržoval se hloubáním nad tím, co se stalo, co se děje a co se dít bude, a podle svědeckých výpovědí přeživších, byl muž, dle popisu velmi podobný tradiční Červeňákovské fyziognomii, poměrně záhy spatřen, jak se svými kumpány plení bar II. třídy. Asi o dvě hodiny později byl tentýž člověk zpozorován, jak v rozjařeném stavu přemlouvá na člunové palubě lodní kapelu, aby mu zahrála jeho oblíbenou píseň „Nepij, Jano, nepij vodu, voda ti je len na škodu, napij sa ty radšej vína, to je dobrá medecína...“, čehož se jen pár sekund před tím, než orchestr pohltil oceán, skutečně dočkal. Tato svědectví o poslední hrané melodii byla necitlivě umlčena vyšetřovacími orgány, upřednostňujícími verzi s politicky korektnější skladbou „Nearer, My God, To Thee“ („Blíž k Tobě, Bože můj“). Tělo Jána Červeňáka se nikdy nenašlo – snad k tomu přispěla také skutečnost, že podle jednoho ze svědků měl v době potopení lodi trup silně ovinut měděným kabelem, ukořistěným ze zásob náhradních dílů lodní elektroinstalace, který jej stáhl do hlubin.

Druhým styčným bodem Psojed a zkázy lodě byl pan Larry Siska (narozen jako Ladislav Šiška roku 1865 v hájovně pod Hadím vrchem) „čechoamerikán a weltman“, který hodlal na jaře 1912 navštívit svou starou vlast i rodnou obec, a při té příležitosti se závistivým starousedlíkům pochlubit svým bohatstvím, nabytým údajně ve funkci zbrojního poradce vlády Spojených států. Zlé jazyky v obci sice tvrdily, že Siskovo poradenství spočívalo v napsání korespondenčního lístku, v němž chabou angličtinou radil presidentu Grover Clevelandovi, aby vyzbrojil armádu puškami, a po neúspěchu své mise se živil gangsterstvím na úkor federální vlády, nicméně jeho jmění bylo skutečně značné. Pan Siska neponechal nic náhodě: z Nového světa hodlal cestovat raději pod falešným jménem právě na palubě „RMS Titanic“ a to I. třídou, kde celkem oprávněně očekával nejmenší pravděpodobnost nějaké nepříjemné policejní akce. Po zprávě o potopení lodě odmítl z bezpečnostních důvodů dále využívat služeb společnosti WSL, nechal si stornovat lodní lístek, vrátit peníze a dále ostentativně využíval pouze služeb konkurenční firmy „Cunard Line“; krom toho podal trestní oznámení na společnost WSL pro údajnou psychickou újmu, kterou mu ztroskotání „Titanicu“ mělo přivodit. Žalobou, sepsanou v češtině, která začínala slovy „Nechci se ani domejšlet, co by se mi mohlo stát, kdyby se Titanik potopil na spáteční plavbě, kerou sem měl zaplacenou. Kvůlivá tomu ani nespim a pomočuju se...“, se marně prokousávalo několik právnických týmů, až byla k jejich nepředstírané úlevě odložena v květnu 1915 ad acta poté, co se Larry Siska (pod identitou obchodníka s máslem) ocitl při dalším pokusu dostat se zpět do Evropy na palubě parníku „RMS Lusitania“ , loď byla torpédována německou ponorkou a díky explozi Larryho „másla“ se i s ním potopila za rekordních 18 minut. Jedinou památkou na Siskovu epizodu s „Titanicem“ tak je jeho stornovaný lodní lístek New York – Cherbourg, který Larryho nepřímý potomek, hajný Leopold Šiška, používá jako záložku v „Knize evidence výskytu lýkožrouta smrkového v polesí Psojedy“.

Diskuse: Zkáza "RMS Titanic" a Psojedy. Fakta, svědectví, souvislosti.

Datum: 05.05.2012

Vložil: Chekotay

Titulek: Děkuji!

Úžasné! Člověk se dozvídá stále nové a nové zajímavosti o své vlasti. Jen tak dál!

Datum: 20.04.2012

Vložil: Pavel

Titulek: Velmi objevný článek

To by jeden netušil, že Psojedy jsou tak světové.

Přidat nový příspěvek