Ohlédnutí za MS v hokeji 2013 aneb fanoušci mají jasno

05.06.2013 14:21

Vážení čtenáři! Jsou to již bezmála tři měsíce, kdy jsme přinesli poslední článek o dění v Psojedech. Tato pauza si jistě žádá o vysvětlení: z důvodu zvýšeného zájmu ostatních médií o dění v obci, prodali jsme za hlt rumu a dvě piva exkluzivní práva na dvě až tři reportáže celoplošným televizním stanicím s možností naložit s nimi dle libosti. Mimojiné tak v půli května vznikla tato reportáž mapující ohlasy místního obyvatelstva na rozpačitý výkon české hokejové reprezentace na letošním mistrovství světa, především však ve čtvrtfinálovém utkání se Švýcary. Tento zápas se hrál neobvykle brzy odpoledne, většinu příznivců zastihl ještě v práci či ve škole a utkání tak nejen v Psojedech postrádalo adekvátní divácko-fanouškovskou kulisu. Díky strachu z Rady pro rozhlasové a televizní vysílání nebyla reportáž do programu nakonec zařazena, ale nám se jí za dvě piva povedlo z neznámého zdroje získat, takže vám "v tuto chvíli" přinášíme její doslovný přepis a popis. Díky všem za trpělivost...

Mladý dynamický reportér v elegantním saku sportovního střihu se šálou v barvách reprezentace stojí na liduprázdné návsi a poněkud zaraženě deklamuje do kamery: "Takže my se právě v tuto chvíli nacházíme v centru obce, bohužel musíme v tuto chvíli konstatovat, že se tady právě v tuto chvíli žádná velkoplošná projekce našeho čtvrtfinálového utkání nekoná. Takže můžeme jaksi konstatovat, že obec vlastně nechala fanoušky národního týmu doslova... (nahlédne do papírku)...na holičkách. Nicméně my se však určitě nevzdáváme a našim divákům dojmy opravdových fandů tady ze Psojed zprostředkujeme".

Střih.

Poklid výčepu hostince „U Sněhuláka“ narušuje pouze cinkání sklenic, které usilovně umývá podmračený hostinský Rudolf Zima, a bzučící masařka, opile narážející do okenní tabule. U rohového stolu hlasitě podřimuje muž v urousané zelené kamizole se stužkami vyznamenání (za vymýcení kůrovce v polesí, za chrabrost tváří v tvář postřelené bachyni etc.; čtenáři jistě poznávají hajného Šišku znaveného po noční čekané). Na stole netknutá káva a dva vypité panáky pálenky.

Reportér (obezřetně se blíží s mikrofonem): "Pěkné sportovní odpoledne..."

Vzteklé zavrčení jezevčice Asty spící u nohou hajného následované pronikavým zvukem trhané látky novinářových kalhot přiměje reportéra vyhledat si k interview jiného adepta.

U stolu před televizí osaměle sedí statný padesátník s rozcuchaným plnovousem nikoliv nepodobný herci Jasonu Robardsovi (naši čtenáři nepochybně poznávají starostu Pecháčka), který se zoufale probírá neorganicky navršenou hromadou formulářů, oběžníků a výkazů: tajemnice OÚ Horká totiž splnila jednu ze svých četných výhrůžek, a poté, co jí starosta nedal v pátek náhradní volno (bylo třeba uvítat delegaci z kraje, čemuž se Pecháček chtěl vyhnout), přesunula na něho veškerou administrativu, kterou obvykle zpracovává za něj. Muž má strhané rysy a v mohutných sedláckých prstech nervózně drtí propisovací tužku, kterou namátkou vybrané papíry těžkým rukopisem parafuje. Na stole před ním je šálek kávy a malé pivo.

Reportér (infantilně): "Takže tady máme zřejmě nejvěrnějšího fanouška v obci. Pěkné sportovní odpoledne, jak prožíváte utkání našich chlapců, fandíte?"

Pecháček (nepřítomně): "Co?" (Zvedne oči nejprve na reportéra, pak zabloudí na divoce poblikávající obrazovku přibližně čtyřbarevné televize) "Jo...aha...no..., jo fandim."

Reportér (vtíravě): "Co říkáte vývoji utkání?"

Pecháček (hypnotizuje očima ministerský oběžník o „Koncepci snižování administrativní zátěže obecních samospráv v kontextu reformních kroků vlády ČR“): "Jo, dobrý...."

Hostinský Zima (zabručí od pípy): "Dyť zas prohrávajou, Jožine, dyť to zas proserou!"

Pecháček (plačitvě): "Ježiš, dejte mně oba pokoj. Co je doprdele zase tohle?" (nevěřícně zírá na objemný fascikl berevných grafů a excelových tabulek zpracovaný tajemnicí Horkou a nazvaný „Dynamičnost rozvoje obce Psojedy v roce 2012“; tajemnice je naštěstí jen člověk, starostu zná léta, takže Pecháčka z bezradnosti vysvobozuje přilepený papírek na poslední straně s textem: „tady podepsat“).

Novinář mezitím pochopil, že zde mu reportážní pšenka nepokvete a spolu se štábem se svižně přesunuje k pípě, kde investigativně vytušil hokejového odborníka.

Reportér: "Vidím, že utkání sledujete pozorněji než váš kolega, hehehe, jaký je váš názor?"

Dlouhý záběr na hostinského tvářícího se dosti nepřístupně. Po minutě tíživého ticha: "Hrajou blbě".

Reportér (nadšeně) "Ano, ano, na tom se v tuto chvíli asi shodneme. Nicméně vidíte právě teď, v tomto okamžiku, nějaké řešení?"

Zima (nevrle): "Já nejsu trenér..." (po chvíli mlčení): "A právě teď tady meju krýgly..."

Reportér: "Tak jistě, ale představte si, že byste v těchto okamžicích měl tu moc a mohl národnímu týmu nějak pomoci. Co byste navrhoval?"

Zima (po chvíli přemýšlení): "Dát gól."

Reportér (netrpělivě): "Jistě, jistě, ale to je taková dost obecná rada, že? Nějaký konkrétní návrh?"

Zima:.......(temně mlčí)

Reportér (vítězně poučuje diváka): "Vidíte? Bez konkrétní zodpovědnosti dokáže kritizovat opravdu každý, dokonce i tady tento pán, ale vymyslet a navrhnout, natož realizovat nějaké opravdové řešení – nu, to je, abych tak řekl, úkol spíše pro opravdové odborníky z našeho studia..." (z pozadí se rychle přibližuje Zima s krvelačným výrazem třímající nohu od stolu, kamera prudce uhýbá, v rychlém sledu zabírá podlahu, strop, rozzuřeného jezevčíka, načež se na obrazovce objevuje zrnění).

Střih.

Reportér, tentokrát již bez saka, si rozpačitě masíruje strangulační rýhu způsobenou fanouškovskou šálou a chraptivě se svěřuje kameře: "My se, ehm, právě v tuto chvíli vydáme na pochůzku po obci...(nahlédne do papírku)...Psojedy a pokusíme se, ehm, přinést našim divákům autentické dojmy těch fanoušků, kteří dali před ruchem místní hospůdky, který jsme vám zprostředkovali v předchozí reportáži, přednost pokojnému sledování zápasu ve vlastním obývacím pokoji."

Následují rádoby vtipně zrychlené záběry, na kterých reportér zvoní u jednotlivých domů: většinou nikdo neotvírá, pouze tu a tam bázlivě vykoukne stařenka, poměrně často prchá reportér před psy neurčité rasy a na posledním záběru na něj korpulentní čtyřicátnice za přívalu nepublikovatelných slov (my poznáváme Dagmar Kolomazníkovou, matku místní fotbalové hvězdy a zapřísáhlou odpůrkyni vrcholového sportu) vychrstne obsah kbelíku na podlahu.

Střih.

Reportér, již beze stop elegance, obezřetně nahlíží přes plaňkový plot do zahrady rodinného domu. Zde kamera zachycuje v režimu full-HD odpolední idylu na jarním sluníčku: na lehátku leží v úsporných dvoudílných plavkách třicátnice lepé postavy a v houpací síti mezi dvěma kvetoucími jabloněmi odpočívá přikryt deníkem „Sport“ asi třicetiletý dlouhovlasý muž v červených trenýrkách a omšelém dresu místního fotbalového celku. (Čtenáři jistě poznávají tajemnici Horkou, t. č. čerpající náhradní volno, a jejího druha „Joe“ Pecháčka, t. č. na nemocenské s nataženým tříslem). Zatímco žena je obklopena několika tubami a lahvičkami s krémy před, při a po opalování, muž si vystačil s lahvovým pivem ležérně opřeným o kmen jednoho ze stromů.

Reportér (s neutuchajícím optimismem): "Pěkné sportovní odpoledne, můžu na chvilku?"

Jarmila (sundává si sluneční brýle a prohlíží si pochroumaného novináře): "Do Kurochod musíte zpátky na hlavní, doleva a pak první doprava. Jedete na středisko na převaz?"

Reportér (poněkud zmateně): "Ne, já spíš jestli se nedíváte na ten dnešní hokej?"

Jarmila (dlouze si opalovacím mlékem natírá pravou dolní končetinu od kotníku po kyčli): "Vypadáme na to?"

Reportér (asertivně): "No, dnešní zápas by měl sledovat doslova celý národ!" (moudro, které zaslechl ráno na poradě).

Jarmila (pobaveně): "A proč se nedíváte vy? Jste Marťan nebo co?"

Reportér (asertivněji): "Vážená paní, já jsem tu jako zástupce médií, abych našim divákům zprostředkoval bezprostřední dojmy, těch, no, jiných diváků..."

Jarmila (obrací se bez zájmu na břicho): "Fajn. Hraje Jiráček?"

Reportér (v duchu počítá do desíti): "Ne, to je fotbalista."

Jarmila (pobouřeně): "A co? Tadyhle ten můj válí hokej stejně dobře jako fotbal." (Hlasitě): "Joe! Neválej se furt! Je tady nějakej chlap od hokeje."

Joe překvapeně otevře oči, chvíli trvá, než se zorientuje v čase a prostoru. Lokne si piva.

Reportér (návrat optimismu): "Dobrý den, můžu vás poprosit o koment k tomu dnešnímu hokeji?"

Joe (odmítavě): "Dyť je půlka května. Rybník dávno roztál."

Reportér (rezignovaně): "No já spíš myslím ten dnešní stockholmský duel se Švýcarskem..."

Joe (přemýšlivě): "Tak určitě, já myslím, že když vyjdem ze zabezpečený vobrany a nedovolíme dát Švýcarům prvního góla, tak se jako psychicky začnou trápit, což by jako mohla bejt voda na ten náš pověstnej útočnej mlejn..."

Reportér (káravě): "Ale utkání již začalo, prohráváme nula jedna! Moment...(strká si do ucha sluchátko) Ano, Roberte? Jo...Jo...Ne...Akorát teď jednoho joudu...Živě?...Raděj ne...(Obrací se zpět k Joeovi a hlasitě se opravuje): Promiňte, nula dva ve 34. minutě."

Joe (vyděšeně) "Doprdele! Oni už hrajou, to museli začínat už nějak ve tři, ne? (zmítá se v síti). Kurva, kurva...Kočičko, já si skáknu aspoň na poslední třetinu k Rudovi, ju?"

Švihem se vymršťuje ze sítě a obut v lehkou plážovou obuv mizí dírou v plotě prošlapanou zkratkou skrz husté maliní směrem k hostinci „U Sněhuláka“.

Reportér (konsternovaně): "Děkuji za váš čas..."

Jarmila (líně): "Nemáte vůbec zač!"

Střih.

Rozzářený reportér (těsně po gólu, kterým hráč Kutlák snížil na 1:2) obklopen neforemnými postavami v národních dresech s nezbytnými šálami, vlajkami a půllitry v rukou. Některé postavy mávají do kamery, některé mají evidentně problémy s rovnováhou a všechny mají v zarudlých tvářích mimořádně tupý výraz. V pozadí na projekčním plátně zahaleném do cigaretového dýmu obléhají čeští borci marně švýcarskou branku ve snaze o vyrovnání (naši čtenáři zajisté dávno poznali „Bistro Zmije“, pana Jaroslava M. a jeho kamarády).

Reportér (štítivě, ale nenápadně se snaží odstrčit tlouštíka, který jej familiárně poplácává po rameni): "Tak my jsme v tuto chvíli přece jen objevili tady v...(nahlédne do papírku)...Psojedech nefalšovaný sportovní pub, kam přišli fandit všichni opravdoví fanoušci našeho národního celku. Ta atmosféra tady je skutečně skvělá, skutečně tu doslova vřou emoce, ostatně posuďte sami: (Osazenstvo lokálu se za řevu sloganu „kdo neskáče, není Čech“ pokouší o mexickou vlnu – asi polovina postav vrávoravě padá na zem, ostatní cintají pivo po stolech a sobě). Vidíte sami, přestože ta situace na ledě není v tuto chvíli zatím vůbec dobrá, tady neztrácejí optimismus. Já se v tuto chvíli zeptám: tak jak to dnes vidíte?"

Muž 1 (těžce slabikuje): "Pět dva pro nás. Zdééněk Kůtláák!! Zdééněk Kůtláák!!"

Muž 2 (překřikuje muže 1): "Mistři! Mistři! Můžu něco vzkázat manželce?"

Reportér (nadšeně): "Jistě, určitě taky fandí. Tady na kameru." (otáčí muže o 90°, ten opile mžourá do objektivu).

Muž 2 (pomalu ševelí): "Vidíš, náno pitomá, sem v televizi! Pak že mi ta knajpa nic nedá! Mistři! Mistři!"

Reportér: "Ano, tak to jsou skutečně autentické dojmy tady ze Psojed! Já v tuto chvíli..." (dav mu bere mikrofon).

Muž 3 (huláká do mikrofonu): "Eště jeden, eště jeden!" (padá na vedlejší stůl a následuje krátká pěstní potyčka se sousedem)...

Střih.

Utkání skončilo. Do tónů švýcarské hymny se ozývá první pozápasové hodnocení, slyšet jsou vulgární  výkřiky jako „Debilové“, „Frajeři liboví“ (míněni naši plejeři) popřípadě „Zkurvení skopčáci“ (míněni hokejisté soupeře).   

Reportér (s tragickým výrazem): "Tak tady právě v tuto chvíli zavládlo skutečně nefalšované zklamání (z pozadí zaznívá výkřik „Ať dou do prdele!“), nicméně my ještě využijeme chvilky, než se fanoušci rozejdou (výkřik „my nikam nejdem!“ ) a zeptáme se: jak byste tak nějak několika slovy zhodnotil dnešní zápas?

Muž 4 (rozzuřeně se sápe po mikrofonu): "Máš to zapnutý? Tak jako já ti něco řeknu! Co to jako kurva mělo bejt? My tady nedejcháme, fandíme a ti fracci namyšlený na nás úplně serou! Já už tady fandim pětatřicet let a todle jsem ještě nezažil! Todle by si nikdo za komunistů nedovolil – tehdá se hrálo vo čest republiky, dneska jenom prachy, prachy, prachy! Já bych ty mladý to tý Ameriky vůbec nepouštěl! Dokud neuděláš výsledek s nároďákem, tak leda hovno! Takhle bych jim to přímo řekl! Jako tendle výkon, si myslim, že urazil každýho vopravdovýho fandu repre. Že jo, Jardo?" (k mikrofonu se dere Jaroslav M.)

Jaroslav M. (nasupeně): "Bodejť! Já v tom zápase měl čtyři kila, kdo mi to teď jako nahradí? Gauner Kalousek? Ten polskej šmejd Hadamčík? Mně řekněte, jak může nároďák trénovat někdo, kdo snad nejni ani Čech?! Pak to má k něčemu vypadat. Porazí nás kdejakej vyjódlovanej hákoš. Celej národ to musí trpět! Jako tohle už fakt chce nějakou petici, ať se tam ti mafiáni nahoře proberou a začnou konečně poslouchat vobyčejný lidi jako sme my tady! Když to někdo sepíše, tak vám to tady na místě podepíšu, to vám garantuju!"

Reportér (moudře přikyvuje): "Tak to vidíte a slyšíte sami – ta míra rozčarování s výkonem národního celku na letošním šampionátu je tady v Psojedech skutečně značná. Padají tu skutečně silná slova – jak říkám, ty emoce tady budou chládnout asi ještě dlouho. Nicméně bude zajímavé sledovat reakce, abych tak řekl, naší hokejové generality. Tihle fanoušci mají v tuto chvíli jasno. A já předávám slovo zpět do studia."