Ples ovládly emoce. Zvítězila láska!

20.02.2012 12:11

Vážení čtenáři, dovolte nám, abychom vás v rozsáhlé reportáži informovali o průběhu 105. obecního plesu v Psojedech, konaného v sobotu v sále hostince „U Sněhuláka“. Vrchol místní společenské sezóny byl letos ve znamení emocí, módních retrostylů, hudebních novinek a jednoho velkého překvapení. Nepředbíhejme však a pojďme se spolu ohlédnout za jeho letošním průběhem.

 

Módní policie

Samozřejmostí je zmínit se o letošních módních trendech – alespoň v okruhu obecních celebrit. Hned v začátku velký palec dolů pro pana Zeno Závojného – ten se na počátku plesu objevil pouze v rouše Adamově. Z jeho nesouvislého projevu (byla stále ještě dost zima) přítomní vyrozuměli, že tímto způsobem proti něčemu protestuje, nikdo však pořádně nepochopil, proti čemu, neboť fráze „ještě je čas!“, kterou neustále opakoval, dávala příliš velký prostor ke spekulacím. V okamžiku, kdy Zeno sebral síly k souvislejší řeči, zahlédl tajemnici Horkou, dostavila se u něj přirozená fyziologická reakce a zahanben prchl za potlesku hostů ze sálu.

Tajemnice Horká dorazila na ples v temně rudých sametových šatech bez ramínek, kterým dominovaly rozparek a výstřih, těžko soudit, který z nich odvážnější. Přítomným mužům se pak během večera pod více či méně důvtipnými záminkami podařilo zahlédnout i okraje krajek pod šaty a to ať už na těch či oněch místech, což následně poněkud narušovalo rodinnou pohodu u jednotlivých stolů. Dojem, který Jarmila Horká vzbudila, byl bohužel narušen nasupeným výrazem obličeje, který ji po celý večer neopustil.

Naprosto bezchybný dojem nabídla naopak MUC. Andrea Šišková – bílé šaty podobného střihu jako u její tety tajemnice Horké, ale z odvážnějšího materiálu, který spíše než látku připomínal vitrínu. Co vše v ní bylo možno zahlédnout, se příčí možnostem písemného popisu. Snad neprozrazujeme velké tajemství, když uvedeme, že se vždy usměvavá slečna Šišková stává od jarní sezóny novou zdravotnicí STS Záboj!

Starosta Pecháček oslnil již svým kabátem z kolekce renomované oděvní firmy Jana Nehery – kolekce „Zima 1937“, který vyčníval ze záplavy péřových a goretexových bund, do kterých byla oděna většina ostatních hostů. Vysoký starosta s prošedivělými skráněmi donutil svým outfitem vzpomenout nejednu pamětnici na neodolatelný šarm Oldřicha Nového. Dokonalost této asociace narušovaly snad jen starostův plnovous a plnější bříško. Pod zimníkem skrýval Pecháček dokonale padnoucí kožené sako z přírodní hověziny, džíny, kožené boty na nízkém podpatku s malými ostruhami, bílá košile byla doplněna tzv. texaskou vázankou a manžetovými knoflíčky, obojí s motivem dobytčí lebky.

Rodina Zubatých vsadila na průřez podnikatelskou módou. Místostarosta zvolil retrostyl  v podobě tmavě fialového saka, tmavých kalhot, černé kravaty se zlatými symboly dolaru, italských mokasín a bílých ponožek, syn Stanislav pak reprezentoval žhavou současnost – černé špičaté boty, černé sako s odznakem politického hnutí ObEv v klopě a bílá košile bez kravaty odhalující jemný zlatý řetízek na depilované hrudi. Množstvím vlasového gelu se pak téměř vyrovnal místní fotbalové hvězdě Luďku Kolomazníkovi.

Progresivní rodina Myšákova překvapila dokonalými moderními obleky od Armaniho a kostýmky Chanel, které jim dodala manželka pana Nguyen Tran Du-longa, nájemce místního kravína, a na šicím stroji „Lucznik“ na specifické myšákovské postavy upravila sama paní Myšáková. Odpadlý syn rodiny Zeno Závojný se po úvodním faux pas v dalším průběhu plesu představil ve svém tradičním oděvu – lněné suknici, vlněném svetru a sandálech.

Z hostů, kteří se dostavili ve sportovních dresech, je třeba zmínit především naději našeho fotbalu, sedmnáctiletého Luďka Kolomazníka, který se za doprovodu maminky zúčastnil svého prvního plesu ve svěžím sportovním obleku, přes který si přetáhl dres se svou tradiční devítkou, doplněném pánskou kabelkou Calvin Klein, která v řadách maloměstsky smýšlejících občanů zavdal důvod k nechutným homofobním výlevům, na nichž ovšem není ani za mák pravdy.

Uniformované účastníky plesu reprezentovali pochopitelně především četní členové místního SDH, oba Leopoldové Šiškové, nadstrážmistr Macháně a překvapivě i pan Červeňák, který šel v retrostylu nejdál ze všech a dostavil se v uniformě husara k. u. zeměbrany zděděné po pradědečkovi, který byl před 1. světovou válkou krátce třetím podkoním uherského palatina arcivévody Josefa. Šavli ale musel, stejně jako jeho spoluobčané ostatní zbraně kapesními noži počínaje, odložit v šatně, kde zůstala pod bedlivou vizuální kontrolou hostinského Rudolfa Zimy, který si od nás zaslouží palec nahoru už jen za to, že si pro tento večer vzal alespoň čistou flanelovou košili a své obvyklé vulgarity omezil jen na nezbytné provozní minimum.

Ples poznamenaly výpady proti médiím

Emoce provázely celý ples; co je však politováníhodné, stala se jejich terčem především naše redakce*. Starosta Pecháček již při příchodu napadl náš štáb těmito slovy: „Co je to za anketa? Co je to Okamura?! Vyvodím důsledky, vyvodím důsledky!“ V drobných invektivách na toto téma pokračoval po celý večer. Další útok přišel z nečekané strany – pan Červeňák, rudý jako jeho rajtky, nám mimo jiné řekl: „To nemóže byť, aby cigán starostoval! Cigan má byť nadstranicky! Ne aby nějaky Sikin tam na tých internetech psal, že ja mam byť kandydatem!“ V průběhu večera stupňoval svou agresivitu, když napadl i naše webové stránky: „Ty tam napísals, že mám dobrú životnú úroveň – prijedú, teraz nabeton prijedú, všici moji príbuzní zo Slovače a budú tiež všetko chceť! Öremü!!“ Další jeho slova jsou nepublikovatelná – je navýsost smutné, že se v nich pan Červeňák přihlásil ke krajně pravicovým ideologiím.

K hysterické scénce se bohužel snížila i jindy vstřícná tajemnice Horká, která nám zcela nesmyslně vyčetla, že se ten její prý tahá s Marunou z Brodu, což se dozvěděla z jakési pochybné internetové diskuse teprve v pátek, za kterou ale naše redakce nenese žádnou odpovědnost. Ostentativní nezájem o rozhovor projevily také rodiny Myšákových a Šiškových; obě jako důvod uvedly nedůvěru ve výsledky webové fotosoutěže "Naše zima"). Nepříjemná atmosféra v sále nás tak donutila sledovat průběh plesu raději z výčepu, kde jsme byli pozorně sledováni panem Zimou, týmž opakovaně vyzýváni k urychlenému dopíjení a za pomalé tempo trestání výstražně zvednutým obočím.

*) Většina souvisela s webovou anketou a otázkou, kdo by byl favoritem, pokud by existovala přímá volba starosty. Jako tradičně v podobných anketách, byl vedle relevantních kandidátů (v tomto případě spjatých s obcí) nominován i Brouk Pytlík českého veřejného života - podnikatel Tomio Okamura, který jako obvykle dostal od tzv. "obyčejných lidí" nejvíce hlasů, aniž by o Psojedech kdy v životě slyšel. V diskusi se dále objevily i návrhy kandidatury pana Červeňáka a Jarmily Horké (či prostě jen nějaké libovolné "ženy"), aniž by se navržených kdokoliv ptal na jejich ochotu kandidovat, což ostatně potvrdilo nevalnou úroveň podobných anket včetně této.

Tombola a vyhlášení vítězů soutěží

Výtěžek tomboly měl být letos věnován režisérovi Formanovi k osmdesátinám. Příležitosti se chopili místní dobrovolní hasiči, kteří s ním mají již léta nevyřízené účty za zesměšnění práce sboru v jednom z jeho četných filmů, který si bůhvíproč vzali osobně. Tombola byla proto jejich péčí zásobena úděsně kýčovitými porcelánovými figurkami, pudrovanými parukami vzor 1782, ohmatanými pornočasopisy „Hustler“, několika gramy marihuany a jinými artefakty doby Hippies, tlačenkou a žertovným dárkovým poukazem k provedení frontální lobotomie. Lístky do tomboly si tak přesně podle plánu nikdo nekoupil, ty byly proto následně spolu s cenami zabaleny do rozměrné bedny a poslány panu Formanovi přes oceán, čímž naši hasiči považují celý dlouholetý problém za vyřízený.

Vyhlášení ankety „Střelec roku“ se neslo v nekonfliktním duchu – v kategorii „Myslivost“ zvítězil hajný Leopold Šiška ml. se svým čtrnácterákem, jehož skvělou chuť mohli ostatně hosté ocenit i u švédského stolu. Na poslední chvíli se snažil zvrátit vítězství na svou stranu také majitel polesí dr. Brooklyn Torres, který prostřednictvím telemostu popřál spoluobčanům ostrý obraz a dobrý zvuk a pochlubil se třímetrovým aligátorem, kterého právě skolil v bazénu svého letního sídla na Floridě (USA), ale tento jeho výkon nebyl nakonec porotou uznán, neboť močály „Evergaldes“ nejsou dosud součástí místní honitby.

V kategorii „Sport“ byl jasným vítězem Luděk Kolomazník, střelec drtivé většiny branek místního fotbalového celku a jediný s kladnou bilancí v plus/mínus hodnocení. O prsa za ním skončil centr Josef Pecháček ml.,, kterému bylo naopak připsáno autorství všech (!) gólů, kterými místní hokejový celek v kontumovaných zápasem decimoval v průběhu loňské teplé zimy okolní týmy.

Nejtěsnější vítězství uhájil opět pan Leopold Šiška ml. v poslední kategorii „Ochrana majetku a obyvatel“, když sám vystopoval, dopadl a zadržel pytláka a to i ve ztížených podmínkách nedávného orkánu „Andrea“. Druhý skončil nstržm. Macháně, který výstražnou střelbou do nohy zneškodnil na podzim lupiče v samoobsluze a třetí místo obsadil hostinský Zima za vypuzení „Svědků Jehovových“ ze svého podniku pomocí pepře, soli a příruční brokovnice.

Vášně naopak málem vzbudilo vyhlášení výsledků zmíněné webové fotosoutěže „Naše zima“ – celkem jasným vítězem se stala Marie Kolomazníková (roz. Pecháčková) se snímkem „Zimní krása požární nádrže“, který získal 29 hlasů a po zásluze tak vyhrála hlavní cenu – repasovaný sněžný skútr, který do soutěže věnovala firma „STS Zubatý“. Druhé místo obsadil Milenium Myšák-Závojný („Tatínkův sněhulák se dočkal února“) spolu s MUC. Andreou Šiškovou („Zima v zahradě naší hájovny“) shodným ziskem 12 hlasů. Hrozícímu konfliktu mezi Myšákovými a Šiškovými zabránil dobře naladěný starosta Pecháček (jeho dcera ani zeť nemají na skútr papíry, on ano!), který doslova šalamounským rozhodnutím přikázal rozetnout cenu za druhé místo – prase – na polovinu a cenu za třetí místo (předplatné nejmenovaného celostátního deníku) raději neudělovat a nevyhrocovat dále již tak napjatou atmosféru. Jeho rozhodnutí přijali všichni zúčastnění s nadšením a úlevou, výjimku představoval pouze vegan-freegan Zeno Závojný, který na protest „proti genocidě“ ples definitivně opustil.

Hudební novinky a závěrečná emocionální erupce.

K tanci i poslechu hrála celý večer obě místní hudební uskupení „Hadovka“ a „Dunihlav“, účast „Hot Stuff Vlasta revivalu“ byla bohužel na poslední chvíli odřeknuta. Obě kapely ze sebe vydaly vše, prim však přece jen hrál agrometalový „Dunihlav“, který i přes evidentní a zprvu stěží vysvětlitelnou nervozitu svého frontmana „Joe“ Pecháčka, uvedl několik nových písní i coververzí; za všechny jmenujme třeba původní dílo „Kalamita“ či převzatou skladbu „Waiting For The Sun“, jejíž refrén zpívali sborově všichni občané, kteří jsou již kolektivně znechuceni zimou. Obecně se čekalo, že na vlnu novinek odpoví „Hadovka“ podle zvyklosti obdobně, ta se však držela osvědčených starších hitů jako „Moja milá zafúkaná“ nebo „Zmrznutá růžička pre mojho mužíčka“.

Zdánlivá umělecká impotence „Hadovky“, podrážděnost Jarmily Horké a nervozita jejího partnera „Joe“ Pecháčka se však propojily, vysvětlily a zároveň vyřešily v jednom jediném okamžiku, který se navždy zapíše zlatým písmem do historie odvěkého boje těžkých vah "pravda a láska versus lež a nenávist" drtivým vítězství Lásky - K.O.!! 

Tajemnice Horká v pátek zjistila, že Joe krátce udržoval intimní poměr také s jakousi Marunou z Brodu; jeho obhajoba, že se tak stalo v euforii po vítězném zápase „Záboje“ tamtéž, neobstála, Jarmila se smrtelně urazila a Joe tak již od pátku nuceně sexuálně abstinoval; do Brodu se přeci jen bál zajet. V kritické situaci se proto odhodlal k nebývale romantickému kroku: rozhodl se vyjádřit své city k Jarmile písní „Wooden Heart“ z repertoáru samotného Elvise P. Hudebně jej měla doprovodit právě „Hadovka“, jejíž hudební styl má k této skladbě přeci jen blíž, než Pecháčkův domovský „Dunihlav“. Joe sám měl obstarat zpěv – nedokázal se však přes noc naučit anglický text, svou roli pak sehrály také tréma, hormonální přetlak a alkohol, kterým se oba nepříjemné pocity snažil v průběhu večera zahnat. Vokální část skladby tak nakonec spadla na bedra sólisty dechovky Bedřicha Myšáka ml. který svým basbarytonem, ukryt za závěsem, poskytl oněmělému Pecháčkovi ml. jedinečný playback.

Na plese bylo zakázáno poskytovat jakékoliv audiovizuální záznamy: klikněte však na tento odkaz:

https://www.youtube.com/watch?v=-s3WAULJN5A

zavřete oči a přestavte si, jak vrávorající Joe v džínovém kompletu, podoben spíše Jimu Morrisonovi než Elvisovi Presleymu, otvírá u mikrofonu naprázdno ústa a sálem se nese božský hlas Bedřicha Myšáka, drtící bariéru netolerance, uhnízděnou v mysli Jarmily Horké...

Tato emocionálně vyhrocená scéna představovala pomyslnou tečku za plesem. Tajemnice Horká, podpírající svého vysíleného druha, odešla spolu s ním v slzách středem špalíru dojatých hostů, přičemž posvátné ticho narušoval pouze hostinský Zima, hlasitě smrkající do kostkovaného kapesníku a koks praskající v gigantických kamnech typu „Golem“, kterými byl sál vytápěn až do tohoto okamžiku, kdy přítomné plně zahřálo vítězství čisté lásky.

Druhý den...

Nebýt sněžení, kdy nesnesitelný hluk dopadajících vloček dováděl k šílenství většinu zvolna střízlivějících účastníků plesu, byla by neděle ve vsi příkladně klidná a pokojná. Pouze stará paní Kolomazníková, která uklízí na OÚ, zahlédla kolem čtvrté odpoledne Joe Pecháčka, jak v trenýrkách, s úsměvem a cigaretou stojí na zápraží domku tajemnice Horké, která se objevila vzápětí v županu a se dvěma šálky kávy a s unylým výrazem odvedla svého rytíře dovnitř. Paní Kolomazníková si tento postřeh nenechala pro sebe a tak každý, kdo ji potkal v pondělí před samoobsluhou, ví, že se vše nakonec vrátilo tam, kam patří a naše obec se nemusí bát jakýchkoliv převratných změn.