Rozhovor s Luďkem Kolomazníkem

09.03.2012 11:02

Před víkendovým startem jarní části sezóny II. mikroregionální ligy, ve které se naši fotbalisté budou snažit dohnat bodové manko z podzimu a vylepšit si postavení v tabulce, přinášíme čtenářům a fanouškům rozhovor s vycházející hvězdou naší kopané, sedmnáctiletým Luďkem Kolomazníkem, který z pozice útočného hrotu drží svými výkony naděje mužstva na konečné slušné umístění. V teoretické rovině je dokonce stále ještě možný postup do druhé nejvyšší okresní soutěže!

 

Luďku, jak vnímáte začátek jarní sezóny?

Tak určitě, jako sezóna se rozběhne, že jo, jako já myslím, že to zvládnem. Kucí jako mají chuť. Já myslím, že to dopadne. Jako musí, jako asi to dlužíme i fanouškům.

Jakou vám trenér naordinoval zimní přípravu? Byla náročná?

Tak určitě, my sme měli hned na podzim sezení s trenérem a jako sme si tak nějak řekli, že jako to, jako že prostě...jako ta fyzička, že jo, že se bude po zimě hledat blbě a že jako bysme se měli nějak fyzicky to, udržovat, že jo...Takže já myslím, že sme udělali velkej kus práce přes zimu v tomhle směru.

Můžete být konkrétnější a nastínit třeba nějaké metody získávání kondice?

Jasně, jako trenér se nám to snažil nějak zpestřit, že jo, takže sme vlastně odhazovali sníh ze hříště a jakoby druhá parta to zase zahazovala, aby nevymrzl trávník, nebo sme trenérovi štípali dřevo, pak sme si ho vlastně házeli, že jo, a druhá parta ho rovnala do dřevníku. Pak se to vlastně prohodilo, čili se dá říct že sme trénovali dvoufázově, jako.

Nějak individuálně jste se připravoval – kondičně, takticky...?

Tak určitě, jako fyzicky sem stejně štípal dřevo i doma, jako pomoc mamce, že jo, ale zároveň jako kvalitní kondiční příprava, jako o ty ruce ani nejde, ale zlepšilo se dýchání, že jo, taky ten oběh, krevní, postřeh a tak. Jako komplexně. O vánocích jsem tahal bráchovy děcka na sáňkách tady na Haďáku, čili si jako myslím, že i ty nohy jsem trochu potrápil. Jako možná trochu úsměvný, ale je to prostě tak, že jo.

Ta taktická příprava? Proběhla nějak v teoretické rovině?

Jo, jo...jako jasně, proběhla, jako ne přímo v teoretické rovině, ale spíš jsem jako sledoval zápasy, co mám nahraný z premijérlíg, bundesligy, primeradivizión a tak, že jo. Jako jsem se snažil něco pochytit, že jo, rozestavení, ňáký taktický prvky a tak. Tak doufám, že to prostě můžu nějak aplikovat, no...Sledovali jsme to vlastně s klukama tady v hospodě, jako dohromady, že jo, takže si myslím, že jsme to tak nějak týmově, jako to, no, že jo, dali dohromady, komplexně a že teda to můžem třeba aplikovat, jak sem říkal.

Jaká je v týmu nálada, atmosféra? Na podzim prosakovaly informace o určitém napětí mezi mužstvem a trenérem Zimou.

Ne, tak tomu se jako musím usmát. Jako jasně, nedařilo se, jak jsem chtěli, takže trenér občas v kabině zvýšil hlas, že jo, ale to k tomu prostě patří. Já si myslím, že tohle jako byla taková mediální bublina, prostě, nicméně si myslím, že prostě trenér je osobnost, my máme vlastně taky nějakou osobnost, že jo, takže tam možná ňáký třecí plochy vznikaj. To je normální i u velkejch mančaftů. Čelsí, Slávka, nakonec i ty Houslice, že jo...

Dobře, ale nemůže to přeci jen poznamenat výkon mužstva v jarní části sezóny?

Ne, to jako asi určitě ne. Jako tyhle věci si vyřešíme v kabině nabo na taktickejch poradách, ale na hřiště dem jako jeden muž, že jo, já, kluci i trenér. Tam jde hlavně o ten výsledek, že jo, předvedenou hru, plnění těch taktickejch pokynů a tak. Takže tam fakt problém nevidím.

Takže tým stojí jednoznačně za trenérem a problémy nejsou?

Tak určitě, jak říkám, mančaft je v pohodě. Kluci i trenér máme obrovskou vůli se o ten střed tabulky ještě poprat, jako je to taky trochu o tom štěstíčku, tomu musíme jít výkonnostně trochu naproti...Zabezpečená obrana, že jo, střelba, kreativní záloha, jako důležitý věci to sou. My na tom hřišti sme připravení vodevzdat všechno, že jo, teď záleží na tom, jak se nám budou vyhýbat zranění, ňáký takový ty drobný bolístky má každej, de vo to, aby se to celý nějak nerozesralo. Přece jenom ten kádr je úzkej, že jo, a každej výpadek je cítit.

Když je řeč o výpadku – stoper Joe Pecháček vypadl ve středu z houpací sítě a zranil se. Diagnóza lékařů zní naštíplá klíční kost. Jak to ovlivní mužstvo?

Tak jasně, tohle je velkej problém, je to nepříjemná věc. Jako Joe je základní kámen naší defenzívy, že jo, prostě ten ji tam tmelí jako zkušenostma, nasazením a tak. Ale jako věřím, že Joe je velkej srdcař a bojovník, takže se s tím nějak porve. Jako celej mančaft je samozřejmě za ním, ale když seš zraněnej, tak prostě nehraješ a tomu týmu prostě nedáváš to, co je potřeba. A to je určitě problém.

Hned v jednom z prvních utkání vás čeká tradiční derby s Horním Drnem. Na podzim jste na jeho půdě ve vypjatém zápase prohráli kontumačně 0:3. Chystáte se na odvetu nějak speciálně?

Ne, to určitě ne. My jsme si s trenérem řekli, že za tím utkání musíme prostě udělat tlustou čáru, že jo, deme prostě od zápasu k zápasu, nad tímhle nemůžeme prostě moc přemejšlet. Jako já myslím, že když na hřišti necháme srdíčko, tak to půjde. Že tam prostě budou emoce, to je jasný, ale my se nemůžeme na tohle soustředit. My prostě potřebujeme bodovat v každým zápase, jestli je to zrovna s Drňákama, tím líp, že jo.

Takže nějaká rivalita přeci jen určitou roli hraje?

Určitě, určitě...Jako derby to je, to je jasný, bude to asi vypjatej zápas, emoce, všechno, a tak. Ale jak říkám, tohle si nemůžem připouštět. Jako poučit se z chyb, že jo, to jo, jako třeba si myslím, že ta inzultace rozhodčího byla posledně určitě zbytečná. Jako udělal chyby, že jo, jako každej, ale de o to, udržet v takovejch situacích nějak ty příslovečný saze pod kontrolou, že jo, když pak bouchnou, tak je to blbý. Jako, já to řeknu přímo – jako když to neukopem na hřišti, je pak blbý si to ještě ňák komplikovat následně s disciplinárkou. Jako ňáký další distance a tresty prostě nejsou teď v našem zájmu. To jako rozhodně.

Luďku, teď trochu osobní otázka. Stal jste se letos střelcem roku v kategorii sport. Co všechno to pro vás znamená?

Tak určitě, jako fakt sem to nečekal, bylo to velký překvapení. Jako možná ukápla i ňáká ta slzička, že jo, ale to není podstatný. Jako tyhle individuelní ceny potěší, jako jistě, jako člověk prostě ví, že něco dělá prostě asi dobře, že jo, ale já si prostě myslím, že je důležitější aby se dařilo týmu. My jsme prostě, řekl bych, velká dobrá parta, takže já to beru prostě jako ocenění pro celej mančaft, že jo. Jako když nastřílíš tři fíky za zápas a stejně pak prohraješ, tak sou všechny tyhle tituly na hovno. Tak to prostě je, že jo. Pro tyhle individuelní pocty se prostě fotbal dělat nedá.

Určitě. Poslední otázka – Luďku, co byste jako jedna z nejvýraznějších osobností mužstva popřál psojedskému fotbalu?

Tak já nevím, jestli zrovna já...Ale tak určitě, jako já myslím, že prostě super by bylo ňák se ukotvit v tom středu tabulky a pak pomýšlet třeba vejš, že jo, jako ukopat nakonec ten okres by bylo určitě perfektní. Jako si myslím, že prostě tenhle mančaft na to rozhodně má, že jo, sou tady výrazný individuality, taky ti dříči, že jo, a trenér, si myslím, to má v hlavě srovnaný, ňákou tu filozofii týmu, že jo, strategii, to ňák když budem dodržovat, tak by neměl být problém. Ale jak říkám, je to prostě i o tom štěstí, zraněních a tak, že jo, taky je důležitá ta podpora fanouškovská, vono se to před plným kotlem s tou podporou jako kope určitě líp. Jako když cítíme, že za náma lidi stojí, tak to je prostě super pocit. Jako na tom trávníku je to obrovská pomoc.