Lépe již bylo. Povolební kocovina.

16.10.2012 17:18

Milí příznivci obce, cítime se povinni zprostředkovat Vám dojmy a fakta z povolebních Psojed. Jedinou reakcí na výsledky byla dodnes pouze stručná, leč výstižná tisková zpráva zastupitelstva obce. Prozatím se stále tříbí stanoviska, hledají odpovědi, viníci a řešení. Jedno je však jisté - čas her na obecním úřadě skončil. Neklamnou známkou toho, že jde do tuhého, je také fakt, že starosta Pecháček našel společnou řeč s opozičním předákem Myšákem (i když podle Pecháčka našel Myšák společnou řeč s ním).

Centrem dění byl, ostatně jako téměř vždy, místní hostinec „U Sněhuláka“. V prvé řadě se zde v pátek a sobotu uskutečnil samotný volební akt, neboť, jak jsme Vás již informovali, obvyklou volební místnost v zasedací síni obecního úřadu okupuje starosta Pecháček s modelovou železnicí, kterou testuje ve zkušebním provozu pro svého prvního vnuka (má se narodit v lednu příštího roku). Předseda volební komise, hostinský, trenér a majitel minipivovaru v jedné osobě Rudolf Zima zajistil svátku demokracie skutečně důstojný průběh: salonek hostince, v němž volba probíhala, byl vyzdoben státní vlajkou, vlajkou místního fotbalového celku „STS Záboj“ a starší olejomalbou zobrazující císaře Karla I. (1916-1918), která nahradila podobiznu prezidenta Klause, kterou v letních měsících znečistil létající hmyz a její přítomnost by dle Zimy důstojnost celého aktu zpochybnila. Volební urnu nahradil starý pivní sud, na který místní umělec a intelektuál Zeno Závojný nakreslil za kubík palivového dříví uhlem státní znak, a plentu zručně zhotovila kuchařka Žabková sešitím několika ubrusů s logy psojedského minipivovaru.

Samotné volby proběhly za plného provozu hostince a to v pátek od půl třetí odpoledne, kdy podnik otevírá, nepřetržitě do soboty dvou hodin ráno, kdy tentokrát zavřel. Pro opozdilce bylo otevřeno ještě v sobotu krátce po poledni díky paní Žabkové, která přišla uklidit a umýt nádobí. Po oznámení celostátních výsledků otevřel šokovaný Zima v gestu marného vzdoru volební místnost ještě v neděli dopoledne, volit se však dostavil už pouze Jaroslav M., který se jako vždy snažil na poslední chvíli vetřít na stranu vítězů, a tudíž jej znechucený Zima z volební místnosti i hostince vyhodil. Volební účast byla v obci opět nevalná, ke cti našim občanům však patří fakt, že podobně to dopadlo rovněž s výsledkem KSČM; snad zde sehrály roli dosud příliš živé vzpomínky na desetidenní obležení obce jednotkami Lidových milic povolanými tajemníkem MNV Zmudou v listopadu 1989 a u příslušníků zdejších tradičních selských rodů také ústně tradované hrůzné historky z dob znárodňování, kolektivizace, meliorace, sovětské okupace, normalizace a měnové reformy.

Úderem druhé hodiny odpolední, kdy se v celém státě uzavřely volební místnosti (výjimkou byla právě volební místnost v Psojedech, která se uzavřela již v jednu, neboť podnik je vybaven myčkou nádobí a paní Žabková tak skončila s úklidem dřív), se v sále hostince shromáždila valná část představitelů obce a obecních celebrit, aby ve velkoplošné projekci sledovala volební studio, resp. v případě místostarosty Zubatého moderátorku Marcelu Augustovou, která je pro něj sexuálním idolem již od svého někdejšího angažmá v pořadu „Pionýrská vlaštovka“. Nutno říci, že ve dvě hodiny a deset minut rozčeřil zděšené ticho v místnosti rázně brankář Petr Kukla, který téměř beze slova (polohlasem pronesené „čuráci“ se nepočítá) přepnul na program „ČT Sport“, který vysílal politicky nekonfliktní přenos z dostihového odpoledne v Pardubicích; je s podivem, že to byl právě dřevorubec Kukla, který uznává pouze koně tažné, a o smyslu existence „vyhopsaných atletů“, jak pohrdavě nazývá koně dostihové, vede někdy před zavírací hodinou nekonečné diskuse s dr. Torresem, majitelem zdejšího zámku a polesí.

Změna programu byla s ulehčením kvitována většinou přítomných a vypadalo to, že místo sofistikovaných povolebních rozborů rozezvučí výčep neméně odborné komentáře výkonů čtyřnohých borců, neboť naši občané jsou zvláště po požití několika piv schopni odborně vyhodnotit jakoukoliv problematiku. Naděje na hladký průběh odpoledne však vzaly za své v okamžiku, kdy se do hostince poprvé po téměř 23 letech dostavil bývalý tajemník MNV, nyní důchodce Otto Zmuda, kterému výsledky voleb dodaly odvahu k tomu, aby po létech zbabělého ukrývání zavítal opět mezi své bývalé poddané a spoluobčany. Oblečen v tradiční šedivý tesilový oblek s řadou rudých stužek vyznamenání a zaschlými skvrnami od moči, usedl Zmuda ke stolu vyhrazenému hráčům „STS Záboj“, a starostu Pecháčka sedícího opodál ve společnosti Bedřicha Myšáka (předák opozice) oslovil žoviálním „To ste to dopracovali, demograti! Teď uvidíte!“.  Pecháček s Myšákem odpověděli posupným mlčením, nicméně jejich tepová frekevence se značně přiblížila kadenci proslaveného lehkého kulometu vz. 26, což by u kardiaka Myšáka mohlo vyvolat opravdové problémy, zvláště poté, co je rozrušen pověstmi, že volební výsledek ovlivnila změna barvy popínavého houští pokrývajícího část jeho statku z neutrální zelené na agresivně rudou (viz sekce fotogalerie). Ještě jednou se Zmuda pokusil navázat hovor, když se s vyceněnými řídkými zuby (imitace úsměvu) otázal, zda by někdo mohl přepnout televizi z těch „buržoazních radovánek“ (míněna Velká pardubická) na volební studio, kde by měl zanedlouho promluvit k národu soudruh Filip. Momentální držitel ovladače brankář-dřevorubec Petr Kukla však prohlásil, že „kdo na ten čudlík šáhne, toho tne sekera, ať padne, kam padne“ a dál s předstíraným zájmem sledoval rozcvičku žokeje Váni. Zklamán vlažnou reakcí, obrátil Zmuda pozornost z hostinskému Zimovi, který jeho příchod dosud ignoroval a nejevil snahu na svém postoji cokoliv změnit. Na veselé ex-tajemníkovo zvolání „Trojitou vodku, soudruhu vedoucí“ odpověděl však Zima dvěma slovy, po jejichž doznění i otrlému Pecháčkovi naskočila husí kůže, Myšák se na pokraji mdlob pokřižoval a Kukla, známý sprosťák, ztlumil zvuk a se zájmem zvídavého žáka se zahleděl na Zimu, který stál nehnutě u pípy a krvavým pohledem si měřil vyděšeného Zmudu, jemuž jako vždy v podobně vypjatých situacích vypověděl poslušnost vlastní močový měchýř. Do vzniklého ticha náhle zazněl tichý, leč o to naléhavější zvuk cvaknutí závěru kulovnice, kterou svíral hajný Šiška, jehož atletická postava se proti zapadajícímu slunci ostře rýsovala v otevřených dveřích hostince a jehož myslivecký plášť vlál se zlověstným pleskáním v průvanu. Tímto hajného gestem se vše (včetně činnosti Zmudových orgánů) jen urychlilo. Bývalému funkcionáři pohled do ústí hlavně připomněl chvilky hrůzy, které prožíval v listopadu roku 1989, kdy hleděl do stejné zbraně třímané Šiškou seniorem, a zanechávaje za sebou lepkavou stopu, uprchl zahanbeně do bytovky u bývalé strojní a traktorové stanice, jejíž přízemní byt obývá od té doby, kdy se rodině Pecháčkově podařilo v restituci získat zpět svůj statek a tajemníka z něj bez milosti vystěhovala.

Hajný, který většinu času tráví v asketickém prostředí své hájovny nebo pochůzkami po revíru, zaslechl zprávu o průběžných volebních výsledcích v radiopřijímači, kterým je vybaven luxusní posed č. 8b v údolí Psojedky, v němž Leopold Šiška číhal na kance, se kterým má již léta nevyřízené účty. Zlověstné procentuelní cifry v něm vzbudily neodbytnou touhu vytěsnit tísnivý pocit procenty poněkud veselejšími a navštívil proto výjimečně místní hostinec, kde jej také po jeho impozantním entrée s úlevou uvítali sklenkou 50% jablečné pálenky starosta Pecháček a spol., čímž se tvrdé jádro místních antikomunistů stalo téměř kompletním až na dr. Torrese, který však starostovi telefonicky oznámil, že se spolu se svými syny, dvojčaty Kansasem a Arkansasem, do Psojed urychleně vrací z USA, aby nebyl v domovské obci považován za zbabělce ukrývajícího se za oceánem. Kansas i Arkansas Torresovi, váleční veteráni, kteří v řadách americké námořní pěchoty napomáhali šíření demokracie už v různých obskurních koutech světa, budou jistě pro nadcházející časy vítanou posilou, o místním fotbale nemluvě, a to i přesto, že Arkansasovi byl přiznán statut válečného invalidy po zraněních, která utrpěl po výbuchu kávovaru na základně v Bagrámu (Afghanistán).

Krátce po Šiškově příchodu se v hostinci objevil rovněž místostarosta Stanislav Zubatý, jehož dosavadní absence si nikdo ve vzrušených chvílích nepovšiml. Téměř smrtelnou bledost místostarosty se podařilo vysvětlit dvěma způsoby: zaprvé, Zubatý celé sobotní dopoledne maloval obývací pokoj, přičemž v předtuše volebních výsledků odmítl vymalovat jej na „oranžovo“ (paní Zubatá barvu charakterizovala jako pomerančovou s lososovým nádechem), a proto se celý den raději ráchal v bílém primalexu, zadruhé, což je daleko závážnější, přinesl další volební Jobovu zvěst: do krajského zastupitelstva pronikl, nepochybně díky hlasům „těch debilů z Horního Drnu“, jak neopomněl zdůraznit, také nový politický subjekt „OOO“ (Odborníci a osobnosti občanům) vedený Bc. Alešem Bičíkem, kterému jde (jako všem podobným) oficiálně o blaho prostých lidí a vymýcení korupce, neoficiálně však především o to, aby mohl z pozice krajské politické síly rozhodující o osudu dotací donutit psojedské zastupitelstvo k prodeji lukrativních pozemků u „Dolního rybníka“ developerské společnosti „Doc Holiday Development“ patřící JUDr. Vlastimilu Bičíkovi, bratrovi lídra hnutí. Celá oblast u rybníka by se podle vizualizací společnosti měla stát uzavřeným „resortem satelitního charakteru“, určeným převážně rekreaci a prázdninovým pobytům krajské politicko-podnikatelské elity. Krátce po oznámení výsledků obdržel Zubatý od Bičíka stručný email znění „Dotace nebo pozemky? Vyberte si“, takže se dá očekávat, že po teplotně horkém létě čeká naši obec politicky horký podzim a, nedej Bůh, také zvláště mrazivá zima...

Starostovi Pecháčkovi tak nespravilo náladu ani srovnání volební účasti a absolutního počtu hlasů, které pro bolševika vyznívá daleko méně příznivěji, než uváděly bombastické barevné grafy pionýrské vlaštovky Augustové, ani dva koše václavek, které nasbíral poté, co mu hajný v opilosti prozradil nejlepší místa v polesí, a dokonce ani bravurní, leč chuligánský kousek fotbalisty Kolomazníka, který v neděli přesně mířenou ranou kopacím míčem roztříštil okno v bytě Otto Zmudy, přičemž si bývalý tajemník v leknutí znečistil i poslední zbývající kalhoty (šusťáky), takže nemohl jít zapisovat jména občanů shromážděných k bohoslužbě v místní kapli, jak měl původně v úmyslu. Podle posledních zpráv, které před samoobsluhou tlumočila paní Kolomazníkové tajemnice Horká, dospěla situace dokonce tak daleko, že starosta uklidil ze zasedací síně OÚ modelové kolejiště a společně s Myšákem a Zubatým usilovně hledá řešení, jak čelit lavině dobra, která se po volbách na obec zřejmě přivalí. Prozatím je známo pouze místostarostovo stanovisko „Psojedy neprodáme“, Pecháčkovo výhružné  „Neprojdou!“ a nesmírně překvapivý Myšákův výrok „Byli jsme a budem, za Pecháčkem půjdem“...