Svodka X aneb Nesem vám noviny...

18.12.2014 11:30

Milí věrní čtenáři. Jak jsme slíbili, podařilo se nám shodou okolnosti vymanit z víru oslav narození starostova vnuka a ještě před tím, než naplno vypukne letošní rolničkovo-petardové šílenství, známé též pod názvem Vánoce a Silvestr, přinášíme Vám exkluzivní souhrn všeho podstatného, čím právě v těchto dnech a hodinách žije naše obec. Vzhledem k dosavadnímu vývoji počasí lze očekávat, že letošní svátky opět proběhnou v blátivé atmosféře, soudíme však, že v záplavě ostatního kýče, se absence sněhem obalených smrčků, strojově přesných vloček a zamrzlých ručních brzd hravě ztratí. Nic však ještě není ztraceno - již na podzim odpověděla lidová léčitelka Irma Závojná na náš dotaz, jestli se letos dočkáme sněhu, prorocky doslova takto: "uvidíme".

Nemůžeme začít ničím jiným než zprávou o zdravotním stavu starosty Pecháčka, který je již několik dní setrvale kritický. Josef Pecháček je v podstatě trvale upoután na lůžko (resp. jeho oblíbený gaučík před televizí), přičemž jeho mohutná tělesná schránka je zachvácena chorobou z nejvážnějších – obávanou Rýmičkou. Je to již tři týdny, co bujarou oslavou přivítal na svět svého druhého vnuka Jana (* 27. 11. 2014), pro něhož v přechodném pominutí smyslů rezervoval do budoucna funkci psojedského místostarosty (starostou bude dle této teze starší vnuk Jiří, * 2013), případně starosty sousedního Horního Drnu, neboť oba chlapci jsou zároveň také vnuky tamního starosty Macháčka. Po vystřízlivění uznal sice starosta nad sklenkou chladné Vincentky a šumivého celaskonu právo demokratické volby občanům obou obcí, avšak rozmáchlé dynastické úvahy nad rozšířením rodového panství na sousední obec jej dosud zcela neopustily.

Stres způsobený tímto úporným myšlenkovým procesem byl bezesporu jedním z faktorů starostova fatálního onemocnění. Druhým byla neochvějná Pecháčkovská dobrota a dobře známý altruismus, se kterou své snaše Aleně nabídl, že po dobu její rekonvalescence pohlídá malého Jirku. Vzhledem k tomu, že Václav Pecháček, šťastný otec a faktická hlava rodinné firmy „Statek Pecháček“ má před koncem roku tradičně práce nad hlavu (na tomto místě je třeba pěkně poděkovat našim státníkům za neutuchající proud nových nařízení, regulací, vyhlášek, zákonů, změn a pokynů), přivítala mladá rodina dědovu iniciativu s potěšením. Starosta nejprve zřídil na Obecním úřadě tzv. dětský koutek sestávající se ze segmentu modelového kolejiště velikosti „0“, umístěného jinak trvale v jedné ze stodol zdejšího mlýna, které v četných volných chvílích provozují čelní mužové naší vsi. Následným rozšiřováním o předjízdné, odstavné a manipulační koleje, vlečky, odbočky a smyčky přerostlo zprvu slibované skromné kolejiště na celou plochu úřadu, čímž spolu s dusivým dýmem lokomotiv téměř znemožnilo vykonávat tajemnici Horké její náročnou administrativní práci. Když jednoho dne ráno nalezla svůj pracovní stůl překlenutý monumentálním příhradovým mostem a veškeré dokumenty, formuláře a šálek na kávu potřísněné válcovým olejem, byli Josef i Jiří Pecháčkovi z úřadu vykázáni.

V adventním čase nalezli děd s vnukem azyl na návsi u tzv. živého betlému – v improvizované chatrči ze slámy a chvojí zde v kolébce spočívá soška barokního andělíčka kdysi nalezená na smetišti za zámkem, střežená osvědčenou dvojící Walter Untezeiler (sv. Josef) - Andrea Šišková (Panna Marie) a okounějícím volkem, oslíkem a dvěma ovečkami, kterou pro tuto akci jako každý rok sponzorsky zajišťuje „Statek Pecháček“. Starostův vnuk byl zvířátky naprosto fascinován a sveřepě odmítal své stanoviště u plůtku opustit. A zatímco sám byl díky starostlivosti matky teple oblečen a Unterzeiler i Šišková se o přestávkách zahřívali různými způsoby v technickém zázemí betlému, byl to právě a jen nebohý starosta, který lezavé zimě čelil pouze ve strojvůdcovských montérkách a stylové zmijovce. Přestože se snažil vnoučka s argumentační převahou přesvědčit, že zvířátka může na statku vidět po celý rok kdykoliv bude chtít, neuspěl, a navečer se dostavil domů se zlověstnou kapičkou u nosu a pohledem raněného jezevčíka.

Příštího rána se splnily nejvážnější předtuchy – starosta sice vstal jako vždy o půl šesté, ale škrábání v krku a ucpaný nos jej přinutily vrátit se opatrně zpět na lůžko, odkud se tragickým hlasem na manželce dožadoval čaje s fernetem (víc fernetu, starý rodinný recept). Milovaná choť požadovaný nápoj sice připravila, ale léčivý bylinný extrakt nahradila svévolně citronem, což rapidně snížilo jeho účinnost a starosta prý doslova viděl, jak se nad postelí rozepjaly perutě smrti. Nebyl by to však Pecháček, kdyby v sobě nenašel sílu vzdorovat a po odchodu manželky do práce se dokázal bez pomoci přemístit na gauč do obývacího pokoje, kde u konečně vylepšeného čaje nejprve shlédl s tichým sténáním ranní zprávy a na uklidněnou potom bezmála čtyřhodinový válečný filmový epos „Das Boot“ (director´s cut, Německo 1981) na svém DVD přehrávači (ano, i starosta jde s dobou a nebojí se moderní techniky). Pohmatem čela si přitom jednoznačně diagnostikoval horečku, kterou chlapsky odmítl zahánět pochybnými farmaceutickými přípravky, případně návštěvou lékaře, a při přežvykování česneku odeslal stručnou sms zprávu tajemnici Horké, že až do odvolání nebo svého skonu nepřijde do práce.

Protože místostarosta Zubatý je momentálně v zahraničí, kde se účastní putovního workshopu Evropského institutu tradičních hodnot, během něhož ze studijních důvodů navštěvuje vánoční trhy v metropolích celého světa (t.č. v Brně), zůstává výkon obecní samosprávy fakticky na tajemnici Horké, které starostovy pokyny tlumočí jako spojka manželka Marie, popřípadě je tajemnice zásobována přímo starostovými sms zprávami, jejichž mírně zmatený obsah je třeba připsat na vrub Pecháčkově těžké nemoci a zvolené medikaci. Dlužno však podotknout, že Jarmila Horká starostovy pokyny vesměs ignoruje – byť jsou většinou v souladu se zdravým rozumem, jsou tím pádem také v rozporu s platnou legislativou, a podvratné úsilí neposlušné tajemnice tak opět ochrání obec od nepříjemných problémů administrativně buzeračního charakteru. Je také pravdou, že Horká je na starostu skutečně naštvaná. Ne z toho důvodu, že leží doma, to ji ostatně v její činnosti spíše pomáhá, ale hlavně kvůli tomu, že když jeden den zůstala z vážných pracovních důvodů v úřadě přesčas, šlápla nohou oděnou jen v krajkové punčoše na model vjezdového návěstidla, čímž došlo k roztržení zmíněného kusu prádla, bolestivému zhmoždění chodila a s tím souvisejícímu velkému zklamání jejího druha Joea, který ji ten večer přišel s lahví červeného vína nezištně pomoci s papírováním.

Utrpení starosty Pecháčka zatím nebere konce. Ve chvílích krize, kdy hodnoty na stupnici teploměru atakují psychologickou hranici 37,5°C, se na gauči marně dovolává Boha a manželky, která necitlivě odmítla svého chotě v nejtěžších chvílích utěšovat a dále vykonává své zaměstnání vrcholové manažerky místní samoobsluhy. Ba co více, trvala poměrně rázně také na tom, že Josef nebude zproštěn drobných domácích prací spojených s předvánočním úklidem, které mu po zhodnocení příznaků jeho choroby uložila. Nic nedbala na starostovo naříkání, jak jej tato činnost smrtelně vyčerpává! Ve svém postoji se ještě zatvrdila, když jednou po návratu z práce zjistila nejen to, že kohoutek v kuchyni stále kape, ale také to, že celý statek je kromě česneku intenzivně provoněn také vůní speciální léčivé jablečné pálenky s příměsí zázvoru, kterou starostovi přinesl jeho přítel v nouzi hostinský Rudolf Zima, přičemž oba dotyčné zastihla s poloprázdnou lahví při sledování dalšího z klenotů Pecháčkovy filmotéky, snímku „Butch Cassidy a Sundance Kid“ (USA 1969, 110 min.). Laskavý čtenář jistě pochopí, že zevrubnějším popisem toho, jak náš čelný politik od té doby nešťastně bloudí po domě s prachovkou a vysavačem, nebudeme snižovat starostovu důstojnost. O žehlení nemluvě...Paní Pecháčková si je však vědoma, že poněkud přestřelila, a sklenku jablečné pálenky po zběžné kontrole splnění zadaných úkolů manželovi odpoledne přeci jen povoluje. Sama si večer preventivně také jednu až dvě dá, byť se před kolegyněmi a zákaznicemi holedbá, že tak činí jen proto, aby si „z toho smraďocha, co mezitím usnul u bedny a chrápe, trochu spravila nervy“.

Protože starosta při svých úklidových dobrodružstvích dosud neobjevil, kam paní Marie pálenku schovala, a zásoba filmů se povážlivě tenčí, je v jasnějších chvilkách ochoten přiznat, že se mu již daří lépe. Se svým typickým sebeobětujícím pocitem zodpovědnosti dokonce doma navrhl, že by se mohl konečně zúčastnit předvánoční schůze zastupitelstva, která se bude konat tradičně poslední sobotu před Štědrým dnem v sále místního hostince. Z paní Pecháčkové se však v nejnevhodnější moment ozval ošetřovatelský instinkt a během asi čtvrthodinového emotivního monologu manžela přesvědčila, že ještě není natolik zdráv, aby se náročných politických jednání mohl účastnit, aniž by to nenarušilo integritu jeho osobnosti („No já se dorvu dědku, týden mi tady skučíš, pendrek děláš, válíš se u kovbojek a teď bys šel s kumpánama chlastat? To tak, v neděli peču cukroví a nebudu mít čas ti měnit u postele kýbl. A slíbils konečně připojit tu myčku“ etc.). Starosta tak trochu lapen do vlastní pasti neuspěl ani s plánem B, když chytře navrhl, že by se zastupitelstvo sešlo přímo u nich doma („Vysáls blbě, ale vysáls. Já po vás ty rozšlapaný křupky znovu vysávat nebudu. A víš co udělá rozlitý pivo s parketama?“) . Plán C, tedy že by do hostince prostě uprchl, přičemž by potom manželce poslal formou sms revers, starosta prozřetelně zavrhl. Dobře si spočítal, že by u vánočního stromečku neviděl ani cukroví, ani pálenku a s největší pravděpodobností ani exkluzivní celokovový model rakouské parní lokomotivy řady 178, který při uklízení nalezl rafinovaně ukrytý mezi ovocnými zavařeninami v komoře. Protože prosakují zprávy, o jejichž šíření starostu loajálně informoval hostinský Zima, že Bedřich Myšák, starostův konkurent a koaliční partner, se po Novém roce chystá na společné modelové kolejiště vyjet s vlastním strojem totožného typu (manželky obou politiků jsou sestry a dárky nakupovaly společně), nemůže se dát Pecháček zahanbit a riskovat blamáž s případným odřeknutím vlastní zbrusu nové vlakové soupravy.

Upřímně řečeno, o usnášeníschopnosti předvánočního zastupitelstva lze i bez starostovy účasti důvodně pochybovat. Místostarosta Zubatý bude ještě o víkendu mimo vlast – zmíněný seminář bude vrcholit závěrečným školením ve vánoční atmosférou prosyceném Rio de Janeiru, odkud se účastníci společně vrací letecky bussines třídou až v úterý před Štědrým dnem. Bedřich Myšák se rovněž doslechl o chystaném dárku (pravděpodobně od paní Kolomazníkové před samoobsluhou), ale dělá, že nic neví, a pro jistotu je nyní nesmírně aktivní ve vykonávání všech možných i nemožných úklidových prací, aniž by bral v úvahu svou mužskou důstojnost a roli hlavy rodiny. Paní Myšákovou při namátkové kontrole doslova šokovalo, že si uklidil i v bedně na nářadí, kterou má pod ponkem v dílně, a srovnal šroubky do přihrádek podle velikosti, ačkoliv to i přes její opakované výzvy odmítal léta učinit, ať už před Vánoci nebo kdykoliv jindy. Protože Růžena Myšáková tuší, odkud vítr vane, dala přes paní Kolomazníkovou kolovat fámu, že na postranních vodojemech modelu lokomotivy mohou být po dohodě s výrobcem připevněny miniaturní mosazné tabulky se jménem „Bedřich“. Ještě ten večer se Myšák sám nabídl, že místo sobotní schůze zůstane doma, nastrouhá pomerančovou kůru a vylouská ořechy...

Další tři zastupitele, Roberta Unterzeilera, Leopolda Šišku ml. a Petra Kuklu spojuje kromě politické angažovanosti také zaměstnanecký poměr k majiteli zdejšího zámku a polesí dr. Brooklyn Torrese. Unterzeiler, který jako mnozí jiní doplatil na státem vyhlašovanou podporu malého a středního podnikání a na podzim ukončil pod návalem nových zákonů a vyhlášek (viz výše) svou živnost (elektroinstalační, topenářské a údržbové služby), aby vzápětí vyhrál výběrové řízení na pozici správce zámeckých budov, zjistil, že rozvodná elektrická síť místního feudálního sídla pocházející z počátku třicátých letech a vylepšovaná podomácku čsl. armádou v padesátých letech nemá daleko ke kolapsu doprovázenému požárem apokalyptických rozměrů. Protože dr. Torres ohlásil, že letos stráví s rodinou Vánoce v Psojedech (dorazí ze zimního bytu na Floridě stejným spojem jako Zubatý), tráví nyní Unterzeiler veškerý svůj čas s majzlíkem, kangem, sádrou, vypínači, jističi, rozvaděči a pojistkami, kterými uvádí zámek do život neohrožujícího stavu. Na schůzi proto určitě nedorazí, i když prý nemůže vyloučit, že se objeví alespoň ve výčepu hostince spláchnout  z jazyka pachuť čerstvé omítky.

Dřevorubec Petr Kukla, který byl na podzim plně vytížen svým nasazením v bráně místního fotbalového celku a s tím souvisejícím dvoufázovým tréninkem (hřiště/hospoda) musí dohnat manko v těžebním plánu pro tento rok. Podle svých slov využije dosud mírného zimního počasí a pošle k zemi ještě pěkných pár desítek kubíků bukového dříví. Kromě toho jej čeká také probírka v mladých porostech poškozených ledovkou z počátku prosince. Tento úkol přijal s jistou rozmrzelostí, neboť mladé stromky o průměru kmene sotva 20 cm nepovažuje za důstojné soupeře. Na rozdíl od buků, které porazí svou obávanou motorovou pilou, si to s těmito nedochůdčaty hodlá Kukla vyřídit ručně. Také on nahlásil účast ve výčepu, ale všechny politické aktivity předběžně zcela vyloučil.

Leopold Šiška ml., hajný v místním polesí, má sice všechny účty se zvěří pro letošek vyřízeny, ale byl Unterzeilerem osloven, zda by se na přechodnou dobu nestal velitelem zámecké ochranky, která před nejrůznějšími poberty střeží svazky měděných vodičů, které jsou pro potřeby rekonstrukce zámecké rozvodné sítě uloženy v salla terreně. Správci se notně ulevilo, když hajný souhlasil, protože v dosavadní členy ostrahy zámku Michaila a Vasila Červeňákovy nevkládal v tomto směru velké naděje. Spolupráce uvedené trojice domobranců však funguje na jedničku, když rodinu Fazekašovu z Horního Drnu i místní živly Jaroslava M. a jeho kamarády udržují kombinací světlometů a hajného malorážky nabíjené červeným pepřem v uctivé vzdálenosti za hranicí obranného perimetru. Po setmění, tj. v mezi půl čtvrtou odpoledne a osmou ranní, nemůže však Šiška opustit své bojové stanoviště. S hostinským se proto domluvili, že mezi zámkem a hostincem vyhloubí bratři Červeňákovi spojovací zákop, kterým bude hajný v přední linii zásobován proviantem. Díky faktu, že by zákop probíhal přes zahradu tajemnice Horké, která s tím vehementně nesouhlasí, z plánu sešlo; Zima tedy převáží várnice se svařeným vínem a grogem do zámku svým vozem Škoda 1203, čímž však celý podnik ztratil (vinou tajemnice!) na romantice.

Sama Jarmila Horká dokončila neobtěžována starostovými vrtochy svou letošní papírovou válku v předstihu a snad i vítězně, a již několik dní zneužívá proto obecního počítače k ryze soukromým účelům. Po výše popsaném incidentu s návěstidlem plní zkušenými kliky a dvojkliky virtuální košíky internetových eshopů jednotlivými díly spodního prádla, z části též erotického charakteru, přičemž první lechtivé kousky mají na poštu v Kurochodech dorazit již tento pátek. Protože její druh Joe Pecháček (starší syn starosty) našetřil na svátky dost dovolené, a kvantita i kvalita dodaného zboží je skutečně mimořádná, lze důvodně očekávat, že tajemnice nebude pro nikoho kromě svého šampiona zhruba čtrnáct dní dostupná. Je to však právě ona, kdo dokáže z titulu zapisovatelky vrátit schůze místního zastupitelstva do normálních kolejí, když se debata našich politických vůdců stočí na palčivé problémy typu stanoviska obce k ruským koloniálním výbojům či potenciální účasti STS Záboj Psojedy ve druhém předkole Ligy mistrů. Konstatujme na tomto místě bez obalu, že její absencí ztrácí jakákoliv schůze smysl.

O aktivitách jediného opozičního zastupitele pana Jaroslava M. již byla částečně řeč. Pan Jaroslav se, jako dosud v každé své životní roli, která vyžadovala nějakou složitější duševní činnost, v politické funkci doslova trápí. Na schůze pro jistotu nechodí a jeho nenávist k politikům, které spolu s kamarády dává volný průchod v domovském „Bistru Zmije“ dosahuje již obsedantního charakteru (pozn.: čeká pana Jaroslava kariéra v některé z nových formací na české politické scéně ? Na to s napětím čeká doslova celý národ!). V neposlední řadě znemožní jeho účast fakt, že v sobotu podstoupí u MUC. Andrey Šiškové, zdravotnice místního fotbalového celku, bolestivý lékařský zákrok, při němž mu bude z intimních partií vyňato čtrnáct kuliček pepře, kterými jej zasáhl při hlídce v zámeckém parku její otec. Pan Jaroslav se musí umýt a stáhnout tři králíky, které si Šišková stanovila jako pevnou taxu za plánovanou operaci. Ani jedna z těchto věcí mu na náladě a chuti politicky se angažovat nepřidá.

A konečně ani hostitel schůze, Rudolf Zima, nebude v sobotní večer plně k dispozici. Do výčepu sjednal pro tuto příležitost brigádnickou výpomoc Zenona Závojného, umělce a intelektuála, kterému je každá koruna dobrá, neb osmihodinovou prací za výdělek pohrdá, a sám se hodlá uzavřít ve svém kumbálu v podkroví, kde bude inkoustovou tužkou smolit na léta neměnný jídelní lístek vrchností požadované seznamy alergenů. Naši dosud tápající občané se tak díky mateřské péči Evropské unie konečně dozvědí, jaká tajemství skrývají nabízení utopenci, tlačenka nebo fazole na slanině a feferonkách. Nikdo nechce ani domýšlet, co by se mohlo stát, kdyby hostinský nějaký z alergenů zapomněl a takovou potravinu poté pozřelo například nějaké dítě! Tímto zároveň upozorňujeme rodiče, aby v sobotu večer své děti do výčepu raději nevodili. Z prvních reakcí hostinského na uvedené nařízení EU nemůžeme vyloučit, že by jeho výrazivo mohlo silně narušit jejich mravní vývoj a kladný postoj k evropské integraci.

Vážení čtenáři, díky uvedenému jistě chápete, že letos budete muset oželet vánoční nebo novoroční poselství starosty Pecháčka, které jste si mohli vychutnávat v minulých letech. Těžká choroba neposkytla starostovi čas pro přípravu a hektická předvánoční atmosféra nedovoluje vypilovat myšlenky projevu s politickými partnery. Na náš dotaz, co by vzkázal našim čtenářům, starosta nejprve mocným stiskem příslušného tlačítka ztlumil klasickou melodii Dimitri Tiomkina linoucí se z reproduktorů televizoru (snímek High Noon – V pravé poledne, USA 1952), a po krátkém zamyšlení a loku pálenky, tichým hlasem plným bolesti pronesl, že Vám přeje klidné svátky a šťastný Nový rok, a hlavně tedy to zdraví. Potom zhluboka vzdychl, dal si i do druhé nohy a s neobyčejnou chutí pozřel vanilkový rohlíček, jejichž pohotovostní zásobu mu na talíř ráno přichystala milující choť.

Pěkné Vánoce a Nový rok všem!