Tajemství průmyslové zóny

03.02.2012 09:32

Každý, kdo zabloudí do místní části Hadí vrch, si jistě všimne monumentálního areálu obecní průmyslové zóny, lidově zvané nádraží. Jistě každého také napadlo, proč se jí tak říká. V několika poznámkách se pokusíme tuto malou záhadu objasnit.

Když se v roce 1890 plánovala stavba místní dráhy údolím Psojedky, shodli se místní radní celkem jednomyslně, že oni žádnou dráhu nepotřebují, protože se jedná jen o dočasný módní výstřelek, který by měl navíc tragický dopad na zaměstanost v obci (formani, kočí, kováři, sedláři, konští handlíři apod.), nehledě na znečištění povětří, zešílení dobytka, zábor půdy - a projekt odmítli.

V roce 1924 se obecní zastupitelstvo usneslo, že vyjde vstříc potencionálním investorům a na obecním pozemku postavilo nádražní budovu, skladiště, vodárnu a lokomotivní remízu, jakož i kolejiště s dvěma dopravními a jednou manipulační a jednou odstavnou kolejí, vše podle starších normálií císařsko-královských státních drah, přestože radní Svatopluk Myšák prosazoval přizvat ke stavbě architekta Jože Plečnika či alespoň Dušana Jurkoviče.

V roce 1955 proběhla z iniciativy MNO výstavba železobetonové nákladové rampy s kapacitou až 30 vyložených nebo naložených (podle situace na frontě) tanků typu T34 za hodinu, čímž se mělo psojedské nádraží po připojení na železniční síť stát jedním z neuralgických logistických bodů válečných operací Varšavské smlouvy. 

V roce 1970 se MNV usnesl, že se, přes nepopiratelný rozvoj těžkého průmyslu, úspěchy 4. pětiletky a vážnou zahraničně-politicko-vojenskou situaci, napojení nádraží na železniční síť ČSD neuskuteční dříve než ve 12. pětiletce (2000 až 2010), a dočasně proto uvolnil objekty pro potřeby správy místní jelení obory (tehdy nazývané "Oborový podnik živočišné výroby Rudý jelen - závod 02 Hadí vrch").

Od roku 1971 obývá areál rodina hajného Šišky. Kolejnice, které popraskaly mrazem v legendární zimě roku 1929, snesl spolu s nahnilými pražci bezprostředně po svém příchodu do obce v roce 1972 pan M. Červeňák a dodnes tvoří podstatnou část nosných konstrukcí budov jeho rodinné farmy. Za tuto brigádnickou výpomoc zpětně legalizovanou pod heslem "Odstranění škod vzniklých na majetku lidu v období buržoazní republiky" mu MNV udělil Čestné uznání "Za výstavbu".

Pod změtí různých přístavků, vyřazených krmelců, krmítek a loveckých trofejí, kterou rodina Šiškova za čtyřicet let areál nádraží obohatila, se celkový charakter budovy poněkud vytrácí (i když normálie císařsko-královských drah mají tuhý kořínek), nemluvě o tom, že z vodárenské věže si dvaadevadesátiletý Leopold Šiška nejst., hajný v.v., zřídil posed, ze kterého legálně drženou zbraní čas od času ohrožoval zvířecí ozazenstvo Červeňákovy farmy, což již bylo řešeno i přestupkovou komisí obecního úřadu.

Tajemnice Horká (praneteř pana Šišky) tehdy dovedla obě strany k jednacímu stolu, kde si vyměnily názory v otázkách společného zájmu, setrvaly v delším srdečném rozhovoru a na základě takto vzniklého konsenzu nalezly řešení:

1) střílna Šiškova posedu, jejíž palebný vějíř ohrožuje Červeňákovu farmu bude zaslepena na náklady rodiny Šiškovy.

2) Pan Červeňák se zavázal zřídit na Šiškově posedu střílnu směrem k silnici do sousední obce Dolní Drn.

3) (tajný dodatek) Leopold Šiška nejml., t.č. vrchní lesní seržant, se zavazuje potají usypávat z dědových patron střelný prach tak, aby ten palbou neohrožoval provoz na výše uvedené komunikaci.

K zatím poslednímu vývoji v otázce Psojedského nádraží došlo po vstupu do Evropské unie, kdy na okrese probíhala akce pracovně zvaná "Průmyslová zóna do každé obce". Místostarosta ing. Zubatý tehdy se starostovou podporou prosadil, aby areál bývalého nádraží (současné hájovny) byl na okres nahlášen jako "Průmyslová zóna Psojedy I - jihovýchod, dopravní terminál". Rodina Šiškova po krátkém šoku nadšeně souhlasila a zavázala se, že v okamžiku napojení areálu nádraží na železniční síť SŽDC hájovnu i s přilehlými objekty opustí.

Průmyslová zóna, ač nejstarší na okrese, tak na svého budoucího investora stále čeká.