Dunihlav unplugged

13.03.2013 14:25

Z kultury. V sále hostince "U Sněhuláka" se v sobotu 9. března 2013 uskutečnil koncert psojedské agrometalové formace "Dunihlav". Akce byla hudebníky věnována jako dárek našim ženám k jejich pátečnímu mezinárodnímu dni a výtěžek z ní bude použit na sanaci škod, které účastníci koncertu napáchali na katastru obce. Hnidopichy, kteří by chtěli poukazovat na to, že se "Dunihlav" ve své tvorbě nedrží striktně agrometalového žánru, prosíme o velkorysost: jedná se o formaci, která je rozkročena skutečně široce a svými odskoky mimo domovský žánr nemyslí nic špatného. Patrně si je ani neuvědomuje.

Koncert byl úvodním ze série akcí, která "Dunihlav" letos plánuje uskutečnit v rámci svého turné „Naostro“, během nějž opakovaně zahraje jak v psojedském hostinci „U Sněhuláka“, tak v místním areálu letního kina u Dolního rybníka, nebude však váhat zajet ani do vzdálenějších destinací: v květnu se představí v sokolovně v Horním Drnu, v červenci ve výčepu hostince „Rasovna“ v Mušíně a v srpnu v netradičních industriálních prostorách garáží někdejší strojní traktorové stanice ve Chvojkovicích. Celé turné by mělo vyvrcholit koncem září open air megakoncertem v areálu zemědělského družstva v Kurochodech (konkrétně v nepoužívané silážní jámě č.3), kde se očekává návštěva několika desítek fanoušků této naší populární formace. Hlavní koncerty budou ještě doplněny drobnými satelitními projekty, jako například kytarovým recitálem Joe Pecháčka na zahradě chalupy Zbyňka Šímy (jeho spolužák ze střední školy) v Malých Čubkách při příležitosti Šímova loučení se svobodou, následným hudebním zajištěním Šímovy svatby v kostele ve Vřešticích i svatební hostiny v restauraci tamtéž. Bubeník Petr Kukla si zase se svým nástrojem odskočí na tradiční rekvalifikační workshop kameníků na pižlovském hřbitově, kde bude účastníkům kurzu udávat při práci na náhrobcích tempo.

Již kolem čtvrté hodiny odpolední se okolí hostince začalo plnit příznivci jakostního agrometalu z obce i okolí. V drtivé převaze mužské osazenstvo si dlouhou chvíli krátilo konzumací piva, popřípadě jiných nápojů, které by mohly vjem z hudebního zážitku umocnit, kouřením a hlasitým pliváním do požární nádrže před hostincem. Na akci dorazili jak staří matadoři, snadno rozpoznatelní prošedivělými účesy (tzv. deka), pivními mozoly a charakteristickým zápachem, tak také mladí fanoušci podobného vzhledu, jen tu a tam ještě s akné v obličeji. Společný úbor se u obou skupin sestával většinou z omšelého džínového kompletu, černého trička a rádiovky nebo čepice „zmijovky“, přičemž  každý kus oblečení byl vylepšen tu kovovým cvočkem, tu nášivkou s motivem lebek a hnátů, popřípadě nahé ženy s nesrozumitelným nápisem ve švabachu, a ti nejzarytější příznivci měli postavu porůznu ověšenou či ovinutou poctivými železnými řetězy, které jim na zakázku zhotovil kurochodský farář Kondelík, který se ze minulého režimu ještě před nástupem do kněžského semináře musel vyučit kovářem. Módní senzaci vzbudila návštěva několika metalových nadšenců z okresního města, které je blíže moderním kulturním proudům a u nichž proto džínovinu nahradila kvalitní imitace černé kůže a zmijovky byly vytlačeny kšiltovkami s morbidními emblémy zahraničních deathmetalových formací.

Důstojné prostředí hudebnímu svátku vytvořil pořadatel koncertu hostinský Rudolf Zima v sále svého podniku – z dřevěných palet zhotovil improvizované pódium a přistavil vojenskou elektrocentrálu, která měla napájet zvukovou aparaturu, na jejíž výkon nejsou stařičké elektrické rozvody hostince připraveny. Příslušnou dávku pohonných hmot si měla skupina opatřit sama, což pro vesnickou kapelu, jejíž členové mají většinou k dispozici zdroj daňově zvýhodněné „zelené nafty“, nepředstavuje vážnější finanční zátěž. Atmosféru dokreslovalo několik problikávajících žárovek nad pódiem (za obsluhu vypínače nutno poděkovat Bobbymu Červeňákovi) a pootevřená dvířka amerických kamen „Golem“, jejichž kouřové efekty Zima zvýraznil přihozením několika odřezků nahnilého lipového dříví. Běžný sortiment občerstvení doplnily pečení pstruzi, a v salonku se pro tento večer usídlil pan Nguyen Tran Du-long prodávající originální suvenýry bigbeatových kapel celého světa, Dunihlav nevyjímaje; na dračku šly především džínové bundy s logem skupiny a neztratila se ani černá trička s poněkud psychedelickým portrétem starosty Pecháčka, někdejšího legendárního baskytaristy uskupení. Pozornost si oprávněně zasloužil také koutek s hudebními nosiči zachycujícími aktuální světovou hudební produkci napříč žánry. Některá alba zde byla za lidové ceny v prodeji podstatně dříve, než je ohlášeno jejich oficiální uvedení na trh.  

Ještě před tím, než na pódium nastoupili legendární borci z Dunihlavu, měli fanoušky na tento nevšední kulturní zážitek naladit mladí satanisté z progresivního hudebního uskupení „Boletus satanas“ ze sousedních Vyvrhel. Zde je třeba bez obalu konstatovat, že předkapela plně naplnila teze slavné Cimrmanovy frustrační kompozice, a pravidelným střídáním prvku očekávání a prvku zklamání diváky příliš nenadchla. O fatální oslabení skupiny se postaral především otec jejího frontmana, sedmnáctiletého Čeňka Čicháčka zvaného „Hastur“, který rezolutně rozhodl, že „Hastur“ bude trávit sobotní večer na oslavě padesátin tety Mirky z Brodu a ne s kamarády z mykologickém kroužku, což je krycí legenda kapely určená pro rodiče jejích členů. Bez kytary a Čicháčkova zpěvu byl hudební výkon skupiny silně neuspokojivý, i když se oba zbývající muzikanti (čerstvě osmnáctiletý František „Ligur“ Růžička – bicí, a sedmnáctiletý René „Trepifajxsl“ Vycpálek – zobcová flétna) snažili, seč mohli a „Trepifajxl“ dokonce na pódiu teatrálně po satanisticku ukousl hlavu pečenému pstruhovi; živého netopýra, kterého mu pro tento počin nezištně nabízelo publikum, s díky odmítl. Mladým hudebníkům se bohužel nevyhnuly ani technické obtíže, když jim začal ucházet plyn z jinak zdařilé obří nafukovací atrapy hřibu satana a to právě během temného obřadu „klanění našemu Vůdci“, představovanému zmíněnou houbou. I když „Velký Satan“ nepřipomínal v závěru sabatu více, než beztvarý chuchvalec pryže visící zplihle od stropu, vzbudil mezi diváky (většinou věřícími) instinktivní odpor vyjádřený spontánním výbuchem násilí, a celé satanistické duo s pláčem a ve spršce kelímků od piva a cigaretových nedopalků opustilo pódium oknem, aniž by stihlo dokončit mimořádně krvelačnou píseň „Stal jsem se Pánem a ničitelem Světů“.

Po odklizení trosek a provizorním zakrytí okenního otvoru potravinovou fólií, nastoupili již na pódium bedňáci „Dunihlavu“ Michail a Vasil Červeňákovi, aby rozestavili zvukovou aparaturu, zajistili občerstvení pro její členy (několik piv a lahvinka něčeho ostřejšího na osobu) a těm nejagresivnějším fanouškům v první řadě významně ukázali své nože a v případě Michaila i ověřený výpis z rejstříku trestů, což tyto diváky spolehlivě přesvědčilo, že své emoce mají v průběhu koncertu raději držet na uzdě. Při těchto přípravách se bohužel zjistilo, že neznámý poberta stihl ve zmatku po vystoupení „Boletus satanas“ odcizit několik kanystrů s naftou, takže zbývající pohonné hmoty stihnou udržet elektrocentrálu v chodu asi jen třetinu plánované doby vystoupení „Dunihlavu“. Lídr skupiny Joe Pecháček poté, co nevybíravými slovy odsoudil možného sprostého podezřelého Jaroslava M., rozhodl, že koncert se proto částečně odehraje v režimu unplugged.

A tak konečně nastala dlouho očekávaná chvíle, kdy na pódium stylově osvětlené pouze jedinou petrolejkou nastoupili členové jedné z nejpopulárnějších hudebních formací našeho mikroregionu – psojedského „Dunihlavu“. Kromě frontmana Josefa „Joe“ Pecháčka (kytara a zpěv) to jsou: Petr „Čech“ Kukla – bicí, triangl a tamburína, Vasil Červeňák – klávesy a nůž, a Leopold Šiška ml. – baskytara a lesní roh. Zatímco Pecháček s Červeňákem zvolili tradiční džínový úbor, Petr Kukla, v civilu dřevorubec, se předvedl v montérkách, a Leopold Šiška ve slušivé zelené uniformě seržanta psojedského polesí. Společný znak představoval u všech čtyř dnes již legendární symbol této skupiny – čepice zmijovka, povýšenými měšťáky sice vysmívaná, leč našimi občany milovaná a v pověstné psojedské zimě nepostradatelná součást místního lidového kroje. Zda se členové kapely dostavili v souladu s názvem turné skutečně naostro, náš zpravodaj nezjistil. Po významném pohledu Petra Kukly se o to popravdě řečeno ani nepokoušel.

Když se v potemnělém sále ozvaly první smělé tóny letitého hitu „Hluboká orba“ a Joe Pecháček zvolal „Slyšíte mě, Psojedy?“, byl mu odpovědí zvířecí řev publika prokládaný výkřiky „Hobluj, kurva!“ či „Vosol to, vole!“, což bylo impulsem k tomu, aby se Kukla konečně řádně opřel do bicích, až kamna Golem v rohu místnosti poskočila, Vasil zabořil ruce do kláves až po zápěstí, Šiška vymáčkl obsah plic do lesního rohu a Joe svým zpěvem nabitým testosteronem dal definitivně zapomenout na trapné kuňkání pubertálních satanistů z Vyvrhel. Následující desetiminutový pekelný kravál o sedmnácti slokách odměnilo publikum nadšeným rykem; nikdo samozřejmě netleskal, neboť každý z fanoušků třímal minimálně v jedné ruce pivo a jak známo, jedna ruka netleská. „Dunihlav“ hodlal dále udržet publikum ve varu a proto okamžitě zařadil horkou autorskou novinku, svěží píseň „Řepka“, jejíž kongeniální text kritizoval jak zaplevelení českého venkova touto plodinou, tak také za pomocí odvážných metafor až hyperbol stejnojmenného fotbalistu; tomu ostatně napomohla i vtipná choreografie s divoce problikávajícími žárovkami nad pódiem, upomínající na pověstné Řepkovy „blikance“.

Po krátké přestávce využité k občerstvení kapely a odnesení několika namol opilých fanoušků na vzduch, pokračoval program krátkým dojemným intermezzem. Jak jistě víte, stal se v lednu Pecháčkův bratr Václav otcem, a hrdý „strýček Joe“ se rozhodl uspořádat během koncertu svému malému synovci tzv. metalový křest. Pecháčkova švagrová Alena však tvrdými slovy odmítla k tomuto obřadu šestitýdenní miminko zapůjčit, takže Joe za asistence svého bratra polil pivem alespoň jeho fotografii a symbolicky jej tak přijal do velké agrometalové rodiny. Následovalo malé překvapení, když se na pódiu jako host večera objevil Bedřich Myšák mladší, jinak zpěvák místní dechové hudby „Hadovka“, který za doprovodu „Dunihlavu“ zazpíval na novorozencovu počest píseň z repertoáru Elvise Presleyho „In The Ghetto“, čímž se oficiálně stal hudebním kmotrem malého Jiřího. Několik agresivních diváků, kteří mimořádně vulgárně protestovali, že tohle nemá s agrometalem už vůbec nic společného, přesvědčil o opaku bodyguard skupiny Michail Červeňák.

V poklidném tempu pokračoval program i nadále. Jak jistě víte, věnuje se Dunihlav kromě agrometalu i písním skupiny „The Doors“ – to oceňuje především baskytarista Šiška, jehož nástroj není v tomto případě potřeba a on se může jít vždy v klidu vyčůrat. Na tento večer si „Dunihlav“ připravil novinku, coververzi písně „Yes The River Knows“. Každému, kdo byl v sále schopen vnímat její text, bylo jasné, že v ní kapela naléhavě varuje před nebezpečím jarních povodní, a tento přísný apel spojený se závažnou celosvětovou diskusí o klimatických změnách se také mezi přítomnými agrometalisty setkal s jednoznačně kladným přijetím vyjádřeným chraptivými výkřiky jako „ta píše, vole!“ nebo „hobluj, kurva!“. To se však již Leopold Šiška vrátil na pódium, po upozornění z publika si zapnul kalhoty, Rudolf Zima opět spustil elektrocentrálu a skupina znovu najela do vyšších obrátek morbidní písní „Cirkulárkovej Kája“ reflektující skutečné události, které vzrušovaly čtenáře černé kroniky regionálního bulvárního měsíčníku „Doslova šok!“ před desíti lety, kdy policie vyšetřovala otřesný případ Karla Černohorského z Vrabčic, podezřelého z týrání zvířat a hanobení jejich ostatků. Na tuto skladbu přímo navázala píseň „Masokostní moučka“ pojednávající o Černohorského obchodní činnosti, která tehdy v hysterické atmosféře kolem výskytu bovinní spongiformní encefalopatie (BSE) připravila nejednu horkou chvilku regionálním chovatelům dobytka. Přestože by se mohlo zdát, že další skladba „Šílená kráva“ s předchozími souvisí také, není to pravda: tuto rychlou říznou píseň věnovala skupina již v roce 2000 (tedy ještě před aférou s BSE) bývalé předsedkyni obecní buňky SČSP (Svazu československo-sovětského přátelství) Ludmile Urbancové, která se ten rok konečně nervově zhroutila, přestala udávat spoluobčany a byla již natrvalo převezena do léčebny psychicky chorých.

Protože hajný Šiška v zimě prochladl na posedu a musel jít zase močit, využil Dunihlav příležitosti, aby dalším kouskem z repertoáru „The Doors“ poděkoval sponzorům, především však majiteli zdejšího zámku a polesí dr. Brooklynu Torresovi, potomkovi španělského šlechtického rodu, který zdejší kraj ovládl po třicetileté válce. Stylová píseň „Spanish Caravan“ se přítomnému Torresovi, který mezi prostý lid sestoupil ve značkové džínové bundě a hogofofo zmijovce s kšiltem, nepochybně zalíbila, neboť se v jejím rytmu na nejistých nohou krátce pohupoval a Pecháčkovi přátelsky pokynul svým desátým půllitrem s místní dvanáctkou. V tomto mírně devótním duchu pokračoval „Dunihlav“ i po Šiškově návratu, když do playlistu zařadil hajného autorskou skladbu, agrometalovou baladu „John Deer“, jejíž anglický text pojednává o pytlákovi decimujícím stavy jelení zvěře v psojedském polesí, o jeho dopadení udatným hajným (Šiškou) a předání majiteli honitby (dr. Torresovi) k exemplárnímu potrestání přivázáním mezi dva traktory jedoucími na opačné strany. Během této skladby byl vytížen pouze Joe (zpěv), Šiška (lesní roh) a částečně ještě Červeňák, který během písně na klávesách zdařile imitoval zvuky lesa. Oskočit si tak konečně mohl Kukla, který svých patnáct piv a šest panáků držel skutečně už jen silou vůle a zvláště vytrénovaných svěračů.

Na torresovskou notu do třetice navázala svižná skladba „Are you O.K.?“, což byl vlastně přepis záznamu komunikace bratrů Torresových z loňského Mikuláše, kdy v roli čertů vyrazili postrašit děti na Červeňákovu farmu, zhudebněný na nápěv známé písně „Highway To Hell“ od jejich oblíbené skupiny „AC/DC“ (čti ácé-blesk-décé). „Dunihlav“ potvrdil svou jedinečnou schopnost přesahu mezi hudebními žánry a refrén proto v rytmu cikánského čardáše podkreslil hrou na housle Vasil Červeňák.  

To se však již koncert nachýlil k závěru. Bylo totiž patrné, že větší část publika posedávající či polehávající před pódiem není již na další příval alkoholu a kvalitní hudby duševně ani fyzicky připravena. Ostatně ani Joe Pecháček už nebyl zcela svěží. Enormní pěvecké nasazení a láhev jablečné pálenky „Eisbrecher“ vykonaly své a u mikrofonu jej musel podpírat Michail Červeňák, který také Pecháčka, který se mermomocí chtěl odpotácet do zákulisí, přesvědčil, že koncert ještě neskončil a ta dosud vnímavější část fanoušků od něj očekává přídavek. Těžko říci, kde se vzalo ještě pár decilitrů nafty na poslední oživení elektrocentrály a kde se ve skupině vzalo ještě tolik sil k tomu, aby na konec svého vystoupení zařadila vysokooktanovou politicky angažovanou píseň v níž uměleckými prostředky kriticky analyzovala právě proběhlou slavnostní inauguraci nového prezidenta republiky. Je třeba konstatovat, že tento song nazvaný „Píča píče předá klíče“ doslova zvedl z podlahy každého opravdového fanouška, takže když Joe po posledních slovech písně („...máme, co jsme chtěli, dalších pět let v prdeli“) u mikrofonu definitivně usnul a přepadl z pódia do hlediště, přistál na pažích svých věrných příznivců, které ho spolehlivě transportovaly přes celý sál přímo do vlídné náruče jeho partnerky Jarmily Horké, která jej přijela odvézt domů.

Ačkoliv dezorientovaný Kukla ještě asi hodinu tloukl pěstmi do činelů, byl Joeův odchod skutečně konečnou tečkou za tímto nepochybně zdařilým vystoupením „Dunihlavu“. Poslední vytrvalce z řad příznivců vystrnadila ze sálu až ráno smetákem paní Žabková, kuchařka a pomocná síla v hostinci, která sem přišla uklidit. Přestože během koncertu bylo přísně zakázáno pořizovat jakékoliv audiovizuální záznamy, objevila se již v pondělí dopoledne v místní samoobsluze exkluzivní limitovaná edice DVD „Dunyhlav Unplugd šivě“ z produkce pana Nguyen Tran Du-longa, který celou kulturní akci zachytil jako videosekvenci na svůj chytrý mobilní telefon.